Spolupráce rodiny a školy

Rodiče jako první vychovávají své děti a mají tak na jejich vývoj největší vliv, jsou zodpovědní za jejich vzdělávání a stejně tak mají právo spolurozhodovat o tom, jak bude vzdělávání probíhat. Je proto důležité, aby učitelé při různých jednáních s rodiči o dítěti toto akceptovali.

Aby mohla škola děti kvalitně vzdělávat, potřebuje získat některé osobní informace jak o dítěti, tak o rodině. Rodiny mají ale zároveň právo na ochranu svých osobních údajů a tak je velmi důležité, aby se škola postarala o zajištění důvěrnosti sdělených informací. Pokud je potřeba poskytnout tyto informace i jiným osobám, musí k tomu rodiče předem dát souhlas.

K dobrým vztahům mezi rodinou a školou také přispívá včasná informovanost o termínech třídních schůzek, aby si rodiče mohli udělat volno a přijít do školy. Škola by měla rodiče také informovat o možnosti domluvit si termín konzultace s učitelem.

Efektivní spolupráci velmi podporuje aktivní zapojení rodiny při vzdělávání jejího dítěte a otevřená komunikace mezi rodinou a školou. To, že se rodič a učitel snaží o vzájemné pochopení, vede k větší shodě ve výchově a vzdělávání dítěte.

Škola může zvát ke spolupráci i další členy rodiny (např. když jsou rodiče hodně zaneprázdnění nebo dlouhodobě nemocní), neboť zapojení širší rodiny pomáhá udržet kontinuální kontakt s rodinou.

Dalším důležitým principem spolupráce školy a rodiny je ocenění rodičů za jejich zapojení, snahu a pomoc. K dobré spolupráci vždy přispívá, když se podaří vytvořit neformální vztahy, které vycházejí z běžného chodu školy, z práce učitelů s dětmi a jejich rodinami. Každá škola by proto měla vytvořit podmínky pro dobré fungování partnerského vztahu s rodiči dětí, navázat a pravidelně s nimi udržovat kontakt, nabízet jim rozmanité formy spolupráce. Hlavními iniciátory vytváření a udržování vztahů s rodinami dětí jsou učitelé, ti jsou také zodpovědní za jejich pravidelné udržování.

Existuje mnoho různých způsobů, které pomáhají vytvářet úspěšnou spolupráci rodiny a školy. Optimální je nabídnout rodinám co nejširší škálu možností spolupráce, aby si učitelé a rodiče mohli vybrat takový typ, který nejlépe vyhovuje jejich potřebám a možnostem. Konkrétní formy spolupráce školy s rodinou si můžeme ukázat ve třech oblastech:

1. Osobní kontakt pedagoga s rodiči dětí

Zápis

Při zápisu do 1. třídy dochází k navázání prvního osobního kontaktu. Rodiče přicházejí s dítětem do školy, seznamují se s učiteli 1. stupně a s prostředím školy. Zatímco si učitel povídá s dítětem, rodiče zapisují potřebné informace o dítěti. Po vyplnění zápisového listu probírá učitel s rodiči uvedené informace a seznamuje při tom rodiče s dalšími aktivitami školy.

Schůzka rodičů a budoucích prvňáčků ve škole

V červnu před nástupem dětí do 1. třídy se na většině škol koná první schůzka rodičů a budoucích prvňáčků. Na schůzce se rodiče seznámí s třídními učiteli, dozví se vše důležité pro nový školní rok, o programu školy, o metodikách, které učitelé využívají. Je dobré, když rodiče mohou sdělit svoje přání na zařazení dítěte do třídy a volbu konkrétního učitele, pokud škola otevírá víc tříd.

Třídní schůzky a akce

Třídní schůzky mají hlavně informační charakter, ke konci se mohou rodiče individuálně domluvit s učitelem. Třídní akce (vánoční besídky, výlety apod.) se konají za přítomnosti dětí a přinášejí neformální možnost vzájemného poznání.

Konzultace na škole

Rodiče mají možnost se osobně setkat s učiteli v rámci konzultačních hodin, pokud je to potřeba i za přítomnosti dítěte. Konzultace se uskutečňují po vzájemné dohodě a tak je to velmi dobrá příležitost, kdy si v klidném prostředí a bez časového tlaku mohou rodič a učitel probrat, jak dítě prospívá ve škole, co se mu daří a co by se mělo zlepšit.

Telefonické rozhovory

Telefonický rozhovor s rodiči využívá škola v situacích, které vyžadují rychlé řešení. Je to také vhodná forma komunikace s rodiči, kteří jsou velmi zaneprázdnění a umožní domluvit termín osobního setkání.

Vzdělávací akce pro rodiče

Učitelé mohou nabídnout rodičům různá témata, kdy mají rodiče příležitost se vzdělávat (např. jak pomoci dítěti s učením, problémy související s výchovou dětí a jiné).

2. Písemné formy komunikace a spolupráce pedagogů s rodiči dětí

Jsou nejčastěji využívanou formou komunikace mezi rodiči a školou, jejich výhodou je rychlost, časová nenáročnost a možnost potvrzení, že druhá strana informace obdržela.

E-mail a SMS zprávy

E-mail a SMS zprávy jsou jednou z možností domluvy, pokud se nedaří učiteli a rodiči přímo dovolat.

Webové stránky školy

Pomáhají rodičům seznámit se se vzdělávacím programem školy, obsahují informace o učitelském sboru, mimoškolních aktivitách a dalších nabídkách školy.

Třídní nebo školní časopis

Seznamuje rodiče s aktuálními událostmi a akcemi, které ve škole již proběhly, nebo se teprve připravují, uvádí informace o tematických projektech, jež se ve výuce realizují. Rodiče mohou v rubrice určené pro názory a náměty uvést své připomínky.

Informační nástěnka pro rodiče

Je dalším ze způsobů, jak informovat rodiče o aktuálním programu, o schůzkách a dobrovolných akcích. Může obsahovat poděkování některému z rodičů za jeho pomoc. Vhodné je přidat na nástěnku fotografie ze společných akcí, dětské kresby a výtvory.

Schránka pro návrhy

Je důležité, aby děti a rodiče měli prostor vyjádřit svůj názor na dění ve škole také anonymní formou. K tomuto účelu slouží schránky pro návrhy.

3. Účast rodičů ve třídě nebo škole

Přináší další prohloubení spolupráce mezi rodinou a školou, iniciátory takovýchto setkání jsou opět učitelé.

Rodič návštěvník třídy

Učitel může nabídnout rodičům, aby strávili den ve třídě, sledovali způsob práce s dětmi, pozorovali reakce dětí, včetně dítěte vlastního. Bývá to velmi užitečný začátek pro další rozhovor.

Rodič členem Rady školy

V ČR došlo v devadesátých letech 20. století k významnému posunu v možnosti rodičů spolurozhodovat o záležitostech výchovy a vzdělávání jejich dětí. Jedním z konkrétních kroků bylo legislativní ustanovení "Okresní školské rady" a "Rady školy" (Sb. zákonů č. 139/ 1995 - o státní správě a samosprávě ve školství), v nichž mají rodiče nebo jimi zvolení zástupci právo podílet se na řešení provozně organizačních záležitostí (návrh rozpočtu školy, výroční zpráva školy) a také na otázkách koncepčního charakteru (náměty a připomínky k vzdělávacímu programu).

Dalšími důležitými faktory, které ovlivňují dobrou spolupráci rodiny a školy, jsou vzájemná očekávání učitelů a rodičů.

Aby se předešlo neshodám a zbytečným nedorozuměním, je potřeba, aby třídní učitel na počátku školní docházky otevřeně mluvil s rodiči o tom, jakou představu o vzdělávání svého dítěte a vzájemné spolupráci se školou rodiče mají. Učitel při této diskusi může rodičům sdělit, jaké jsou jeho představy a záměry. Vzájemná očekávání se mění v průběhu školní docházky, je tedy vhodné tyto diskuse během školního roku průběžně opakovat.

Rabušicová a Pol (1996, s. 113) vypočítávají velmi výstižně:

očekávání rodičů vztahující se ke škole a k učitelům:

• chci poradit, co mám dělat, když s dítětem není něco v pořádku;
• chci, aby učitel měl moje dítě rád;
• učitel má dítě naučit vše bez domácích úkolů a bez problémů;
• učitel má vyřešit problémy ze školy ve škole;
• učitel má zprávy o dítěti podávat soukromě a taktně;
• učitel má být spravedlivý ve všem;
• ať škola neobtěžuje a nezatěžuje rodiče;

očekávání učitelů vztahující se k rodičům:

• učitelé od rodičů očekávají ochotu řešit společné problémy;
• vytváření pozitivního rodinného prostředí;
• péče o práci svých dětí a jejich kontrolu;
• zajištění toho, aby děti nosily do školy pomůcky;
• zájem o setkávání s učitelem;
• plnění požadavků učitele atd.

Literatura a zdroje:
Rabušicová, M., Pol, M. (1996). Vztahy školy a rodiny dnes: hledání cestk partnerství. Praha: PedF UK. Pedagogika 46, č. 1, s. 49-61, č. 2,

s. 105-116.
Rabušicová, M. a kol. (2004). Škola a (versus) rodina. Brno: Masarykovauniverzita v Brně.