Je vysokoškolský systém u zrodu psychických problémů?
Je vysokoškolský systém u zrodu psychických problémů? V akademickém prostředí existuje nebezpečný trend – psychické problémy jsou považované za něco, co k vysokoškolskému studiu a akademické dráze prostě patří. Tvrdí to ve svém článku zveřejněném v britském časopisu Guardian jedna britská absolventka doktorandského studia. Článek vyvolal bouřlivou diskusi.
Článek v britském časopise Guardian (There is a culture of acceptance around mental health issues in academia) o tom, že v akademickém prostředí existuje trend akceptující psychické problémy, jež souvisejí se studiem a vědeckou dráhou, rozvířil tak vášnivou debatu o akademickém provozu, jaká je v tomto do sebe uzavřeném světě nebývalá. Text je psán formou osobní úvahy bývalé doktorandské a postdoktorandské studentky a v současné době zaměstnankyně univerzity, jež každodenně přichází do styku se studenty, kteří se potýkají s rozličnými psychickými problémy od nadměrného stresu a přepracování až po psychosomatické problémy, nespavost, úzkosti a deprese.
Článek o osobních psychických problémech během vysokoškolského studia i o problémech studentů, kteří přicházejí pro radu, zjevně rozjitřil citlivé téma a mnoho dalších studentů z celého světa přispívalo v komentářích k článku svými vlastními příběhy. Guardian si zájmu samozřejmě všiml a jeho vlastní redaktorky Claire Shaw a Lucy Ward přišly o pár dní později s článkem Černé myšlenky: proč v akademickém prostředí přibývá případů psychických nemoci (Dark thoughts: why mental illness is on the rise in academia). Zde se pokoušejí o analýzu problému, který původní text otevřel.
Nejprve pár faktů: asociace britských psychiatrů uvádí, že téměř 30 procent studentů trpí klinickou mírou stresu a úzkosti a že počet sebevražd v řadách studentů vzrostl od roku 1985 do roku 2005 o 170 procent. Tato neveselá čísla potvrzuje také britský statistický úřad, který v roce 2012 zveřejnil data, podle nichž stoupl počet sebevražd studentů v předchozích pěti letech o 50 procent. Článek poté poukazuje na to, že úzkostmi a depresemi vyvolanými stresem netrpí pouze studenti, ale také univerzitní pracovníci. To zároveň znamená, že důvodem psychických potíží nejsou pouze známí britští strašáci v podobě studentských půjček. V článku jsou předloženy další důvody – přepracovanost, pracovní nejistota a nestabilita, stálé zvyšování požadavků na produkci vědeckých výsledků a tiše vštěpované přesvědčení, že hodnota akademického pracovníka spočívá pouze v jeho pracovním výkonu, jmenovitě v publikacích a v množství grantů, které získá pro své pracoviště.
Britští univerzitní učitelé a badatelé navíc trpí během své kariéry velkou a stresující mírou nejistoty – v UK je běžné, že univerzitní pracovník nedostane stálé místo třeba do čtyřiceti a léta se protlouká jedno či dvouletými pracovními úvazky. Nebo je ještě ve čtyřiceti vděčný za krátkodobou post-doktorandskou pozici. Každou chvíli je tedy člověk vystaven možnosti, že za pár měsíců nebude mít práci – „plán B“ je všeobecně rozšířený pojem – každý akademik by měl mít rozmyšleno, co bude dělat, když najednou nedostane další univerzitní místo. Horečné produkování článků s tím samozřejmě souvisí – publish or perish je známé úsloví glosující strasti anglosaského akademického provozu. Buď člověk publikuje (často i tytéž výsledky pořád dokola, protože kreativita a inovativnost mají také své meze), nebo ho konkurence převálcuje.
Akademické prostředí představuje tedy časovanou bombu pro všechny jedince, kteří jsou citlivější, hůře zvládají stres anebo jsou třeba příliš sebekritičtí a neodevzdávají dostatečně rychle nekončící množství odborných publikací.
Další informace naleznete v tištěné podobě časopisu PSYCHOLOGIE DNES č. 1/2016.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.