Expedice Šumava 3: Jedeme na Šumavu!

Nemusíme nikam spěchat. Kdepak! Dnes nevyjíždíme na kolech. Před domem nám stojí Ford Transit zapůjčený od kolegy a kamaráda našeho taťky. Na výchozí bod našeho putování se tentokrát dopravíme vozidlem. Je to mnohem pohodlnější, protože než bychom dojeli na Šumavu, pravděpodobně by skončila dovolená a šlapat po kopcích už by asi nikdo nezvládnul. Proto jsme volili tuto úžasnou taktiku. Pravda, čeká nás malinký dopravní přestupek, protože auto je jen trojmístné, zatímco my jsme čtyři. Přemýšlíme, jestli je horší provinění jeden člověk vzadu s koly a bágly anebo tři lidé na dvojsedadle. Nakonec jsme usoudili, že naše děti jsou skoro jako půl člověka a za mého trvání na tom, že musíme být všichni připoutáni, jsme se tak usadili. Připoutání se pásy bylo shledáno nepatrným problémem, protože přece jenom ve třech jsme zabírali o něco více prostoru, nicméně i to se podařilo. Pro případnou policejní kontrolu hodláme sehrát scénku totálních idiotů, kteří neznají vyhlášku a neumějí počítat do tří. Nakonec to není nutné, protože na naší trase se policisté nevyskytují. Vyjíždíme záhy po obědě, v klidu a v pohodě, mimo to navíc s vidinou příjemného večera u kamaráda v Klenčí pod Čerchovem. Nejenom, že nám zapůjčil vozidlo, dokonce nás očekává s připraveným pokojíčkem, grilem, kuřecími stehýnky a celkově nám hodlá zahájit dovolenou veskrze příjemně. Naše cesta tedy vede na Plzeň a dále na Domažlice. Na kraji Plzně čeká děti úžasné zpestření, protože se u krajnice začínají houfovat lehce oblečené lehké děvy. Naši počínající puberťáčci to kvitují s nesmírnou radostí a začínají hrát hru, kdo z nich napočítá větší množství zmíněných dívek a žen a dokonce testují taťku, jestli by nějaké z nich zastavil a někam ji svezl J. Nicméně s přibývajícími kilometry od Plzně atrakce ubývá, až zcela zanikne. Z Domažlic už není do Klenčí daleko. Čeká na nás vlídné přijetí, útulný dřevem obložený pokojíček, stíháme i výlet na pomník a vyhlídku Jindřicha Šimona Baara, odkud se nám naskýtá překrásný pohled na cíl našeho putování - na šumavské hřbety.

Večer sedíme s celou rodinkou u grilu, baštíme kuřátka, popíjíme chodské pivo a je nám fajn.

Zapsáno: 24.7.1999