Expedice Šumava - Kapitola desátá - Lipno

Chystáme se jet po pravém břehu Lipna, který byl donedávna zcela uzavřený. Nejprve stoupáme trochu do kopce, což nás mírně mate, protože chceme jet podle přehrady a ta by měla být logicky položená víceméně v rovině, ovšem zato se nám naskýtá poměrně hezký pohled na Plechý.

Když už jsme nenašli odvahu se na kopec vydrápat po svých, tady ho alespoň vidíme v celé kráse.

Když potom zase sjíždíme mírně dolů, v dálce občas probleskuje vodní hladina. Před námi je první vesnička Bližší Lhota, odkud vede přívoz naproti do Horní Plané. Přívozy jsou v podstatě jediná možnost, jak se lidé žijící v těchto pravobřežních osadách dostávají do civilizace na druhém břehu. Snad jedině kromě zimního období, kdy občas jezero zamrzne, a oni se vydají přes hladinu, ovšem vzhledem k několika příhodám, kdy se usedlíci poroučeli pod led, bych asi tuto variantu neriskovala. Takže jediný most je na Nové Peci a potom až dole u hráze v Lipně, což někdy může několikasetmetrovou vzdálenost přes vodu prodloužit na desítky kilometrů. Tuším, že tu chtěli postavit most, otázka je, jestli by to krajině prospělo. Přívoz nám připadá sympatický. Náhle ovšem zjišťuji, že moje zadní kolo je poněkud splihlé a po podrobnějším průzkumu taťka objevil defekt. No, je to letos poprvé, to není taková tragédie, ale nechápu, že se to vždy musí přihodit mně. Takže parkujeme na malém travnatém plácku u vody, svačíme a tati dělá mechanika.

Jak vidět, se vším si musíme umět poradit. Takové rozebrání zadního kola (vždy jako na potvoru píchnu to zadní, kde jsou převody), zalepení duše, vyzkoušení, zda se dílko zdařilo a následné sestavení a vycentrování kola zpět, trvá taťkovi poměrně nedlouho. Ještě, že to zvládá…

Další naše cesta vede přes Přední Zvonkovou nejprve opět malinko nahoru a potom už sjíždíme dolů stromovou alejí a jezero se před námi rýsuje v celé své kráse - zde je nejširší a místy máme skoro pocit, jako když vidíme moře - takovou hezkou barvu má.

Nezbytný snímek přímo od vody. Takovýchto výhledů se nám cestou nabízí nespočetně…

Dál vede cesta po rovině pořád podle vody a je nesmírně příjemná. Pofukuje mírný vánek, krásně se jede, pořád můžeme pozorovat zčeřené vlnky na jezeře a cítíme vlhkost ve vzduchu - opravdu jako u moře. Podle mapy tuším, že jsme v tuto chvíli velmi blízko rakouských hranic - prakticky několik málo metrů napravo od nás v lese jsou hraniční patníky. Přijíždíme do Rakouské zátoky, kde vede most nad hladinou a voda přehrady zde končí u samotné hranice. Díváme se přes zátoku do rakouského lesa.

Ačkoliv obrázek vypadá, jako když stojíme na hrázi nějakého kachního rybníčku, je to jinak. Jsme na mostě, před námi, pod námi i za námi je stále táž voda z přehradního jezera, ovšem ta loučka a stromečky, které jsou za vodou, jsou již rakouské. Velmi bystří pozorovatelé si mohou všimnout, že z vody vykukují jakési tyče. K nim jsou ještě Čechy - za nimi Rakousko. Jenom nevím, jestli to také někdo vysvětlil rybám a kačenám…

Naše další cesta vede sice stále podle vody, kterou cítíme a vidíme probleskovat mezi stromy, ale my jsme na krásné a pohodlné lesní cestě, schovaní trochu před horkým odpoledním sluncem. Jede se krásně rychle, proto dlouho netrvá a vidíme další přívoz z Předmostí na Frymburk. Odsud už vede dokonce asfaltová silnice, což je trochu zklamání, protože se nám nedotčená a téměř neobydlená krajina líbila víc. Na Přední Výtoni přímo na křižovatce je pěkná hospůdka, kde si dáváme cosi mezi obědem a večeří a potom už po rušné a dosti frekventované silnici sjíždíme pořád podle vody až k přehradní hrázi. Odsud po mírném stoupání vyjíždíme na pravou stranu přehrady, kde začíná soustava kempů. Vybrali jsme si kemp "Pláž", ale vyjde to skoro nastejno, jsou všechny velmi podobné. Cena ještě celkem ujde, ale v tu ránu si připadáme opravdu jako u moře. Davy lidí, především Holanďanů, jejichž soustavy stanů a karavanů připomínají malé hotely, plno aut a značný zmatek a kravál. Děti se okamžitě převlékají do plavek a uhánějí do vody, ale mně připadá ledová, takže je pouze koriguji jako odborný dohled z břehu. Večer na nás čeká teplá sprcha výměnou za desetikorunový žeton a studené pivo výměnou za dvacetikorunovou minci. Moc se mi tu nelíbí…

Zapsáno 31.7.1999