Expedice Šumava 5: Stále kopce!

Pamatuji si toto městečko ještě z doby těsně po revoluci, bylo zde krásně, klid, neporušená příroda v okolí. Postupně lidí přibývalo. Teď si připadáme jako v centru Prahy, všude se valí davy sezónních návštěvníků, všude vietnamská tržiště přecpaná kýči a levným textilem. Vůbec se nám to nelíbí, a proto se snažíme město co nejrychleji opustit. Stoupáme podél německé hranice k vrcholu Debrník, což je hned na rozjezd otřesná etapa. Převýšení skoro 400 metrů, táhlý kopec bez konce. Opět naše slabší dívčí polovička stagnuje, zatímco kluci svěže směřují vzhůru. Na nejvyšším bodu - Pod Polomem - nás čeká zasloužená svačina a krátký odpočinek.

Jsme na rozcestí Pod Polomem tak zhruba 1200 metrů vysoko. Je to tady opravdu polom. Lesy nějak prořídly. Ale nebojte se, to jenom tady, za chvíli jich bude zase plno.

Odměna za výšlap je sjezd až dolů k jezeru Laka. To je pro změnu zase nejmenší ze všech šumavských jezer, zato nejvýše položené (i po dlouhém sjezdu z kopce se nacházíme na úrovni téměř 1100 metrů nad mořem). Na jezeře se zelenají plovoucí ostrůvky a ono zvolna zarůstá a stává se z něj rašelinný močál. Ale hezký močál. Přestože je poměrně nesnadno dostupné, koncentrace návštěvníků je i zde značná. To mi na celé Šumavě malinko vadí. Paradoxně nejlépe na tom byla příroda v době, kdy bylo všechno ukryto za dráty. Ale zase na druhou stranu bychom nikdy tyto krásy nemohli poznat. Takže jsem ráda a jen doufám, že všichni ti lidé dokážou být k okolní krajině ohleduplní.

Jezero je malé a mělké, ale voda průzračná, hustě protkaná rozličnými travinami a ostrůvky. Sídlí tady kačeny, které ochotně dojedou zbytky vaší svačiny.

Tak a už zase stoupáme. Potřebujeme se dostat do Prášil a jinudy než přes další kopec to prostě nejde. Cestou míjíme nekonečný průsmyk v lese, podél celé hranice, kudy kdysi vedl elektrický ohradník. Za ním byli uzamčeni lidé. Ano, my také. Přijde mi zvrácené, že zrovna tahle krásná krajina byla takhle zneužita. Ale v okamžiku, kdy se sklouzneme dolů do Prášil, mám dojem, že otevření hranic se tady vymklo z rukou. Z původně klidné a tiché vesničky je téměř lunapark, davy lidí skoro jako v Železné Rudě, hotely, bufety, narvané parkoviště. Všichni se tady nacpou a potom pochodují k dalšímu jezeru, Prášilskému. Naše cesta vede zkraje také tím směrem, ale nekonečný zástup cupitajících turistů nás od něj odradí a raději rovnou odbočujeme na Modravu. Koneckonců jezero jsme už viděli před několika lety, v té době byly právě Prášily ještě takové klidné a hezké. Nejsem si zcela jistá, jestli starousedlíci uvítali tu změnu. Ano, dává jim vydělat peníze. Teď jde o to, za jakou cenu…

Naše cesta pokračuje dalším stoupáním, pomalu už mi to ani nepřijde divné. Tentokrát je kopec ze všech nejkrpálovitější, navíc se ani nesmíme hnout z cesty, protože všude kolem se nachází původně zaminovaná oblast. Mám radost, protože tady tlačí kolo už i náš tati. A už ani nemluví o ukňouranejch holkách J. Nakonec nás čeká odměna, kopec končí a my sjíždíme strašlivě dlouho až na Javoří Pilu. David riskuje a honí z kopce rekordy, já jenom trnu hrůzou, kdy se někde přizabije. Z Javoří Pily vede odbočka na vrchol Poledník, kde byla nedávno otevřena krásná rozhledna s výhledem na Alpy. Má to malý háček, cesta je pravděpodobně velmi neschůdná, takže je pro cyklisty zakázaná. No, ani nemáme chuť znova stoupat, takže se chvilku šploucháme v Roklanském potoku a potom pokračujeme dál na Modravu.

Pramení v Německu pod Roklanem, což je hora jen o 3 metry nižší než Javor. Jako krásný a mělký romantický potůček s kaménky se na Modravě slévá ve výšce 977 m s dalšími dvěma přítoky - Modravským a Filipohuťským potokem - a vzniká tak Vydra, peřejnatá a balvanitá říčka, která už v době jarního tání nejednou potrápila lidi v údolích. Všechna tahle voda dorazí jednoho dne i do Prahy.

Od Modravy už je jenom kousek po silnici podle řeky Vydry na Antýgl. Což je bývalý královácký dvorec ze 16. století, kdysi zde byla také sklárna. Dnes zůstaly krásné chaloupky u kamenité Vydřičky a celé údolíčko tvoří kemp. Je zde krásné místo pro výchozí bod výletů po centrální části Šumavy. Jezdíme sem rádi, je tu opravdu moc hezky. Dnes v noci zde hodláme přespat. Dost to potřebujeme, jsme docela vyřízení J.

Zapsáno dne 26.7.1999.