Jelikož se v kempu divoce pařilo do ranních hodin (nemusím dodávat, jak báječně se nám v tom prostředí usínalo), ráno jsme vstávali a balili stan, když skoro všichni ještě spali.
Vyšlápli jsme si ještě o pár stovek metrů výš k prodejně potravin a zakoupili snídani a svačinu zároveň. Potom jsme sjeli zpět k přehradní hrázi. Odsud vede hezká ale drobet náročná cesta dolů do Vyššího Brodu přes Čertovy kameny.
Když se vynoříme ve Vyšším Brodě u druhé, přepouštěcí přehrady, pod kterou už řeka teče normální cestou, sedá na mě znovu vodácká nostalgie. Všude se hemží množství vodáků, neskutečný počet lodí, je tu téměř narváno a na řece je dopravní situace jako v pátek odpoledne v Praze na magistrále. Dost neochotně se od vody vzdaluji, protože jet podle ní by bylo zdlouhavé, a tak až do Rožmberka pokračujeme po silnici. Není to moc příjemný zážitek, protože v protisměru potkáváme spousty aut s loděmi, vzhledem k tomu, že je neděle, tak to není nic divného, ale necítím se zrovna bezpečně. V Rožmberku opouštíme řeku a začínáme stoupat.
Výstup nás opravdu odrovnal a k Dolnímu Dvořišti přijíždíme notně vyčerpáni. Dál už začínají Novohradské Hory. Oproti šumavským vrcholům nás tady čekají spíš zvlněné kopečky do tisíce metrů, ale je to jedna z nejkrásnějších oblastí celé republiky. Zatím tu nenastala taková invaze jako na Šumavě. Cestou nepotkáváme skoro ani živáčka a jsem z toho mírně nesvá. Ne snad, že by mi vadil nedostatek lidí. Ale nedávno proběhla v tisku zpráva, že právě tady zachytili pohraničníci nějakou tlupu běženců. Mám dojem, že právě ty bych tady potkat rozhodně nechtěla. Naše cesta vede na Tichou, téměř opuštěnou vísku, a dále na Janovu Ves, kde nacházíme krásný statek s občerstvením. Dáváme se s majiteli do řeči a při studeném pivu a limonádě se dozvídáme strasti a slasti farmáře v této bohem zapomenuté krajině. Prohlížíme si fotky, posloucháme rodinné povídání, je tady moc mile a útulno. Skoro mám cukání poprosit ty milé lidi o nocleh, tedy samozřejmě ve vlastním stanu, ale nějak se neodhodlávám. Vybavují nás na cestu láhvemi vychlazeného mléka z ranního dojení (které prý zaručeně není šedivé jako to odstředěné, co si kupujeme u nás!) a my pokračujeme dál na Pohorskou Ves. Cesta je krásná a krajina malebná, ale nás už zase tlačí čas. Nejbližší kemp je až u Nových Hradů a čím dál víc zjišťujeme, že to asi nestíháme do tmy. Prosvištíme Černým Údolím, které je s padajícím podvečerem opravdu černé, a v Hojné Vodě rozhodujeme, že už nemůžeme jet dál, protože je skoro tma. Naše tradiční kroky vedou tentokrát do hájenky na kraji vsi, a já tajně doufám, že nám hajný dovolí nocovat u něj na zahradě. Nedovolil. Poslal nás asi půl kilometru zpět před vesnici na mýtinku na kraji lesa. Kromě nás se tady schází místní omladina, což mě zrovna netěší. Stavíme stan a pakujeme se do něj, protože komáři už divoce štípou. Jakkoliv jsem unavená, opět se mi nedaří usnout. Představuju si vlky, lišky, divoká prasata, běžence, vrahy, úchyly a nakonec i ty místní puberťáky. Je tam zlověstné ticho, jen občas přerušované divnými zvuky, a já spím opět (tak jako vloni) jako na vodě…
Trasa: | 66 km 100 m |
Čas jízdy: | 6 hodin 25 minut |
Nejvyšší rychlost: | 43,3 km/h (David při sjezdu do Černého Údolí) |
Mapa: | cykloturistická mapa Šumava - Lipensko a dále Česko-budějovicko (Hluboká - Novohradské hory) |
Zapsáno: 1.8.1999
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.