Už v mateřské škole můžeme u některých dětí pozorovat projevy agresivního chování. Tyto děti záměrně druhým ubližují, ničí hračky. Dá se takovému chování předejít?
Agrese a násilné chování bylo tématem druhého odborného setkání s MUDr. Františkem Koukolíkem, DrSc. v polovině června 2003 v aule Pedagogické fakulty UK v Praze. Dr. Koukolík na úvod své přednášky připomněl všem přítomným tři mediálně známé případy, na nichž demonstroval hrozivost destruktivního chování. V březnu 1996 bývalý učitel tělocviku ve škole ve Skotsku zastřelil 13 dětí a jejich učitelku, roku 1999 v den výročí narozenin Adolfa Hitlera dva studenti ve státě Colorado mučili a zavraždili ve své škole 12 spolužáků a učitele a v dubnu 2002 osmnáctiletý student v Německu zastřelil 13 učitelů, 2 spolužáky a policistu.
Prezentaci odstrašujících případů doplnil MUDr. Koukolík charakteristikami násilníků a zdůraznil, že již předchozí chování těchto „deprivantů“ naznačovalo známky násilného chování či určité sklony k němu. Úvodní část ukončil řečnickou otázkou: „Dalo se těmto tragickým případům předejít?“
Následně se věnoval rozlišení i definování agrese a násilného chování. Zdůraznil, že agrese je „normální druh chování, jehož smyslem je ve volné přírodě přežití“, avšak násilné chování je „patologická agrese, jejímž smyslem je něco poškodit, někomu ublížit nebo jej zabít“. Zajímavé bylo seznámení s jednotlivými druhy agrese. Např. hostilní agrese je založená na afektu, její hnací silou je hněv a na druhé straně agrese instrumentální je promyšlenou činností.
Další část přednášky byla věnována problematice vlivu dědičnosti a vlivu prostředí na násilné chování. Z výsledků dlouhodobých výzkumů vyplývá, že vliv obou faktorů je vzájemně nezávislý, ale ve skutečnosti se „sčítá“. MUDr. Koukolík upozornil, že projevy agresivního chování lze vysledovat již u dětí v kojeneckém i batolecím věku a v období mezi třetím a šestým rokem dítěte se objevují určité rozdíly mezi útočností chlapců a dívek. Bez zajímavosti jistě není skutečnost, že míra agresivity roste v průběhu dospívaní a rané dospělosti lidského jedince. Přestože agresivita u lidí bývá v průběhu života stabilní, existuje část násilně jednajících dětí, které se v dospělosti přestanou násilně chovat a obráceně.
Společnost stále hledá odpovědi na příčiny vzniku násilného chování a faktory, které toto chování podněcují. Dr. Koukolík naznačil určité souvislosti s antisociálními poruchami chování, například jednou ze závažných příčin tohoto chování je kouření matky v těhotenství v případě, že očekává chlapce. Velkou roli sehrává i samotná vazba mezi matkou a dítětem (o čemž svědčí např. klasické výzkumy chování dětí dlouhodobě odloučených od matek) a samozřejmě i násilí, zanedbávání i zneužívání uvnitř rodiny, jak mezi dospělými, tak i mezi jejich dětmi, ale samozřejmě i v rámci ostatních druhů rodinných vztahů.
Je prokázáno, že násilí v rodinách probíhá v určitých cyklech a přenáší se z generaci na generaci (z dětských obětí násilí se v průběhu dospívání a dospělosti stávají pachatelé násilí), neboť „děti vystavené ve vlastní rodině opakovanému násilí se často naučí odchylně zpracovávat neutrální i přátelské informace z prostředí, protože je považují za nepřátelské“.
Pro většinu přítomných jistě nebylo překvapující tvrzení, že značný vliv na šíření negativního chování lidských jedinců mají rychlé sociální proměny a hromadné sdělovací prostředky, mezi nimiž lze za nejvlivnější označit televizi. Je však potřeba si uvědomit, že mediální násilí není jediná možná příčina destruktivního chování dětí a dospívajících, neboť se uplatňují i vlivy jiné a to tak, že jednotlivé vlivy nepůsobí izolovaně, ale vždy komplexně v určitém kontextu.
Mediální násilí však představuje příčinu, jejíž vliv je možno omezit. Mnohými studiemi bylo prokázáno, že nejúčinnější vliv televizního násilí je pravděpodobně v období dětství, a to do osmi let dítěte. Na základě těchto výsledků americká pediatrická společnost vyzvala rodiče, aby jejich děti do dvou let vůbec nesledovaly televizní vysílání s ohledem na vývoj citových, poznávacích a sociálních vztahů ke členům rodiny.
Po přednášce následovala diskuze, kterou vedla Doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc. Dr. Koukolík odpovídal na množství zajímavých otázek vztahujících se především k pedagogické praxi. Např. na otázku, co má dělat učitelka mateřské školy, když zpozoruje, že se dítě chová agresivně, odpověděl, že je třeba spolupracovat s rodinou, s dalšími odborníky a smířit se, „že ne všechny bitvy jsou vyhrané bitvy, musíme se všichni naučit prohrávat, ale i vyhrávat a radovat se z drobných úspěchů…“
Organizátory akce byly Asociace předškolní výchovy a katedra primární pedagogiky PedF UK Praha. Dr. Koukolíkem precizně připravená názorná prezentace pomocí CD Rom umožnila přítomným rekapitulaci hlavních myšlenek, ale současně i orientaci v částech lidského mozku pro pochopení vztahu násilného chování a činnosti mozku.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.