Kniha v rodině předškoláka

Charakteristickým rysem období předškolního věku (vývojové období od dovršení 3. roku věku dítěte po vstup do školy, tzn. dovršení 6. roku života) je skutečnost, že jsou rozvinuty veškeré podstatné složky psychiky dítěte, a to vnímání, představivost, paměť, pozornost, myšlení a vůle. Dítě je schopné se soustředit na vyprávění, porozumět mu, avšak považuje je za realitu. Je nadšené, když se může vrátit ke skutečnostem, které ho zaujaly.

Úloha knihy

Prostřednictvím literárních textů je ovlivňována intelektuální, smyslová i emocionální stránka dítěte. Umělecké slovo je též nenahraditelné v rozvoji a postupném obohacování slovní zásoby dítěte, jeho vyjadřovacích schopnostech, uvědomování si krásy rodného jazyka. Je zdrojem poznávání a postupné orientace v prostředí, ve kterém dítě vyrůstá. Oblíbení hrdinové pohádek a dětských příběhů jsou častými vzory napodobování, chování a prožívání dětí.

Přesto si musíme uvědomit, že literatura pro předškolní věk má často neliterární podobu. Proměny slova ale dávají základ různým druhům umění pro tento věk i různým typům knihy. Předškolní věk je obdobím her, proto nelze opomenout, že kniha v rukou dítěte je jako jedna z jeho hraček, tzn., že vztah k potřebě jejího textu, ilustraci se postupně vytváří. Mezi významné zprostředkovatele, kteří mohou pozitivně ovlivnit vztah ke knize, patří dospělý člověk. Důležitou roli zde jistě sehrává blízká osoba dítěte, a to zejména rodiče.

Kniha v rodině

Nyní se budu postupně zabývat některými zjištěnými skutečnostmi v dotazníkovém šetření. Výzkumný vzorek představuje 80 rodin, jejichž dítě navštěvuje v současné době mateřskou školu.

Výběr knihy pro dítě

Zajímala jsem se, co je vodítkem při výběru knihy pro dítě. Rodiče většinou při nákupu knihy pro své dítě vycházejí z toho, co sami uznají za vhodné, nebo z přání dítěte. Pouze v 8 % uvádějí, že se zajímají i o recenze. Žádný z rodičů neuvedl možnost využívání rady učitelky mateřské školy. Zde je zřejmá určitá absence škol ve spolupráci s rodiči v oblasti literární výchovy. Pouze 2 % rodičů využívají informací o knižních novinkách, a to pouze z informačních nástěnek mateřských škol. Kniha by měla odpovídat věku a rozumovým schopnostem dítěte a právě zde by učitelka měla být v roli poradce a vzdělavatele rodičů.

Prostředek komunikace

Rodiče se vyjadřovali k otázce, zda mateřská škola dává dostatečný prostor dětem v přístupu ke knize: 49 % rodičů uvedlo, že ano; 49 % uvedlo, že neví, neboť s dítětem se o tom nebaví; 2 % se domnívají, že nikoli. K zamyšlení pro pedagogy mateřských škol by bylo, zda forma prezentace nejenom novinek, ale literatury vhodné pro děti předškolního věku vůbec, je dostatečná. Rodiče by měli být seznamováni s knihami, s nimiž jejich děti přicházejí v mateřské škole do styku. Tak budou mít prostor pro vyprávění s dětmi o tom, co jim paní učitelka četla, která pohádka je zaujala, kdo se choval v příběhu správně či nesprávně a proč, co je dobro a co zlo apod.

Pro děti předškolního věku je literatura hodnotným prostředkem pro komunikaci, a to komunikaci vycházející ze dvou směrů – od dítěte a k dítěti. Ve směru od dítěte můžeme sledovat komunikaci tehdy, když dítě sděluje svoje názory, pocity, přání druhým dětem nebo dospělým. Málokdy se jedná o cílevědomou činnost, ale můžeme zde vidět obrovský prostor pro odhalování vnitřního světa dítěte. Ve směru k dítěti vystupuje literatura jako komunikační prostředek tehdy, když prostřednictvím emocionálně nasycených obrazů dítě získává informace o vnitřním světě druhých. Mateřské školy v této oblasti využívají různých forem spolupráce: informační nástěnky, rozhovory a besedy s rodiči, organizování výstavek knih apod.

Zdroj poznávání

Dále jsem sledovala, kdy, za jakých okolností a jaký žánr kupují rodiče svým dětem. Více než 50 % rodičů uvádí, že sledují novinky prezentované v nabídkách různých nakladatelství. Knihy pro děti kupují rodiče většinou průběžně, nejčastěji kupují říkadla, pohádky a encyklopedie.

Právě encyklopedie mohou být cenným zprostředkovatelem a zdrojem poznávání dítěte. Jsou podnětem pro diskuzi, přemýšlení. Čím větší prostor dávají rodiče svým dětem k seznamování se se světem bohatým na fakta, tím lépe se děti učí orientovat se ve svém okolí a světě vůbec. Bez pohádkové knihy si taktéž nedokážeme představit svět dítěte, nenahraditelná role pohádek je dána zejména jejich magickými kořeny. Mezi další oblíbené žánry patří říkadla. Nelze opomenout, že dítě předškolního věku nemá ovšem ke knize jednotné a neměnné nároky, ty vyplývají z jeho postupného vývoje.

Kniha a TV

V současné době vystupují stále více do popředí masmédia (rozhlas, televize), elektronická média (počítače, multimédia apod.). Děti předškolního věku ovládají dnes bez problémů počítačové hry. Jak upozorňuje Mistrík (2001), děti mohou prostřednictvím nových médií ztrácet představu o stabilnosti věcí, myšlenek a norem, neboť zejména v elektronických médiích není nic dlouho stabilní. Upozorňuje, že tato nestabilita je mnohem větší než v uměleckých dílech nebo v pohádkách.

Elektronická média a masmédia zprostředkovávají rychlé a povrchní zážitky. Je samozřejmé, že např. ovládání počítačových her dnes patří i do světa předškoláků. Nelze si ale myslet, že nahradí třeba kvalitní literaturu, neboť ta je zdrojem stabilnějších zážitků, rozvíjí a kultivuje osobnost dítěte. Nová elektronická média obsahují jistě daleko více informací, jsou informačně bohatší. Proto je vhodné jejich vzájemné doplňování o tradiční literaturu bohatou na prožitky.

V rámci šetření jsem se zajímala, zda si rodiče myslí, že knihu může nahradit televize, počítač nebo video. 67 % rodičů je přesvědčeno, že nikoli; 20 % je přesvědčeno, že ano; ostatní uvádějí, že neví a nemohou posoudit. Rodiče roli knihy nepodceňují. I když uvádějí, že jsou knihy značně drahé, přesto do nákupu knih pro své děti dosti investují. Otázkou zůstává, zda ale knihu v plné míře skutečně využívají. Blízká osoba je nejpřirozenějším partnerem dítěte, který by měl umět vytvořit přirozené citové prostředí, ve kterém je prostor pro intenzivní prožívání pozitivních mezilidských vztahů. Nelze opomenout, že televize, video, počítač nemohou být plnohodnotným partnerem dítěte.

Čtou rodiče dětem?

Nestačí pouze dětem knihu vložit do ruky. Zajímalo mě, jak často rodiče svým dětem čtou nebo si vyprávějí nad ilustracemi knih. Pravidelně každý den čte svému dítěti 42 % rodičů, 34 % pouze když má čas, 24 % pouze když dítě projeví samo zájem. Zde se odráží časová zaneprázdněnost dnešních mladých rodičů, a tím i tendence nahrazovat osobní kontakt technikou. Pokud má dítě možnost výběru mezi četbou knihy, sledováním televize, videa, poslechem CD nebo audiokazet, 40 % dětí preferuje četbu blízkou osobou, jinak většinou děti preferují právě video a televizi.

Dále jsem se zajímala, které dětské knihy jsou nejoblíbenější. Jako nejoblíbenější knihy rodiče uváděli: Ferda mravenec, Maxipes Fík, Bob a Bobek, Víla Amálka, Medvídek Pú, Maková panenka, Pohádky o krtkovi a zejména pohádky, příběhy a říkadla o zvířátkách. Výrazná je preference českých autorů.

Péče o knihy

Zajímalo mě, kde si děti ukládají knihy a zda rodiče dbají na to, aby děti knihy neničily. Knihy si děti v 60 % ukládají do vlastní knihovničky nebo společně se sourozencem. Mají vytvořené podmínky pro prohlížení knih dle vlastního přání, a to bez dohledu rodičů, což uvedlo 97 % respondentů. Rodiče současně uvádějí (69 %), že děti s knihou zacházejí opatrně. Pouze v 19 %, a to u 3–4letých dětí, využívají děti knih spíše jako doplněk pro hru, např. tunel, garáž apod. V těchto případech rodiče umožní dětem prohlížení knihy pouze pod dohledem.

Jistě by bylo velmi krátkozraké, kdybychom redukovali výchovu vztahu ke knize pouze na otázky, jak děti zacházejí s knihou, zda obracejí šetrně listy, zda do knihy nekreslí apod. Dítě předškolního věku ještě není čtenářem v pravém slova smyslu. Zpočátku naslouchá, pojmenovává, vypráví. Pokud nám jde opravdu o výchovu ke knize, potom je třeba se zaměřit nejenom na výše uvedené dovednosti, ale zejména na vnitřní touhu dítěte po obsahu.

Návštěva knihovny

V průzkumu jsem dále sledovala, zda jsou rodiče návštěvníky veřejných knihoven. Dítě v průběhu života často přebírá celou řadu vzorců chování od svých rodičů, blízkých osob. Proto i skutečnost, zda si rodiče kupují knihy či navštěvují veřejnou knihovnu, může dítě brát jako běžnou součást života. 62 % rodičů uvedlo, že knihovnu nenavštěvuje, neboť mají dostatek knih doma; 6 % rodičů knihovnu nenavštěvuje, neboť v jejich místě bydliště knihovna není.

Pouze 32 % rodičů navštěvuje knihovnu, bere děti s sebou a současně navštěvují dětské oddělení. Dětem umožní knihy nejenom prohlížet, ale i půjčit domů. Příklad rodičů je jistě významný. Pokud rodiče svůj volný čas vyplňují četbou a kniha je neodmyslitelnou součástí jejich hodnotového systému, lze předpokládat, že uvedené skutečnosti ovlivní pozitivně vztah dítěte ke knize a budou spjaty se čtenářskými počátky dítěte.

Kniha zušlechťuje

Provedené šetření dává pouze zúžený pohled na problematiku věci. Jistě by bylo přínosné a zajímavé zkoumat daný problém z více pohledů, např. v souvislosti s životním stylem rodiny, vzděláním, věkem rodičů apod. Tato témata ale přesahují realizované šetření. Přesto doufám, že jsem, alespoň částečně, přispěla k poznání, jaký význam připisují rodiče předškoláků knize.

Závěrem bych chtěla připomenout slova PhDr. Evy Opravilové (1985), která říká: „Kontakt s knížkou nebo časopisem, který dospělý předškolnímu dítěti zprostředkuje, pomáhá vytvářet povědomí kulturních souvislostí, vytváří schopnost orientovat se v umění a stává se silou, která vstupuje do přediva interakce dítěte v rodině a společnosti a pomáhá zušlechťovat jeho myšlení a city.“