Můžeme vitaminům uškodit? IV

Stravovací zvyklosti jako jedna ze základních charakteristik životního stylu mají na první pohled nečekaný vliv na vstřebávání, metabolismus a účinnost vitaminů. Dokonce i dodržování zásad zdravého životního stylu nemusí být zárukou dostatečného zásobení organismu vitaminy. Ba co víc, v důsledku extrémně pojatých a nesprávně pochopených doporučení a trendů může potřeba některých vitaminů dokonce stoupat! Jak je to možné?

Jíst zdravě neznamená pouze vyhýbat se všem tukům. Přítomnost tuků v potravě je jedním ze základních předpokladů pro úspěšné vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K). V případě velmi přísného vyloučení tuků ze stravy hrozí organismu nedostatek těchto vitaminů. I v případě dodržování pravidel doporučovaných shodně všemi lékaři i dietology je tedy nutné mít na paměti pravidlo „všeho s mírou“. K zajištění všech fyziologických funkcí dospělého organismu je potřeba denně dodat ve stravě alespoň 25g tuku.

Nevyvážený stravovací režim škodí

Potíže z nedostatku vitaminů mohou vzniknout také následkem různých nevyvážených stravovacích režimů, ať už jsou výsledkem dodržování diet (nejen redukčních) nebo součástí životní filozofie, osobního přesvědčení nebo třeba „jen“ zlozvyku:

• Při nadbytečném přívodu sacharidů stoupá potřeba vitaminů skupiny B. Takže například nadměrným mlsáním je možné přivodit si příznaky nedostatku těchto vitaminů.
• Nadbytek tuků je spojen se zvýšenou potřebou (a potažmo se vznikem nedostatku) vitaminu E. Uvádí se, že při desetinásobném zvýšení přívodu tuků organismus potřebuje koncentraci vitaminu E v krvi průměrně zdvojnásobit.
• Nadměrný přívod bílkovin podle některých pozorování vitaminům rovněž škodí. Vysokobílkovinná dieta zvyšuje např. potřebu vitaminu B6.
• Konzumace rafinovaných potravin (např. bílý cukr, bílá mouka, leštěná rýže) ochuzuje organismus o vitaminy B1, B2, B3 (niacin), biotin a další významné látky, které byly obsaženy v cukrové řepě, cukrové třtině a obilném zrnu před jejich technologickým zpracováním.

S ohledem na výše uvedené je dobré nezapomínat, že energetický podíl hlavních živin ve vyvážené stravě by u zdravého dospělého člověka měl být následující: sacharidy 55 – 60 procent, tuky maximálně 30 procent (minimálně však alespoň 10 procent) a bílkoviny přibližně 10 – 15 procent z celkové energetické hodnoty stravy. Hlavní zdroje sacharidů by měly mít celozrnný původ, v případě tuků mají být upřednostňovány rostlinné oleje před živočišnými tuky, které by měly tvořit maximálně 1/3 z celkového množství přijímaných tuků. Podíl rafinovaných potravin nemá převyšovat 10 procent z celkové energetické hodnoty stravy.

Všeho s mírou

Moderní kosmetické přípravky chrání kůži komplexně před mnoha vlivy. Kromě složek pro udržování optimální hydratace, výživy a ochrany před nepříznivými vlivy pracovního a životního prostředí dokážou chránit pokožku rovněž před ultrafialovým zářením. Na trhu dnes najdeme denní krémy s různě silnými UV faktory, jejichž výrobci slibují stále mladou a zdravou pleť. Ochrana před vlivem slunečních paprsků nepochybně je jedním z účinných způsobů, jak oddálit známky stárnutí kůže. Je ovšem dobré vědět, že i zde platí výše již zmíněné „všeho s mírou“. Vyloučení přístupu UV paprsků ke kůži znemožní vznik aktivní formy vitaminu D se všemi následky plynoucími z jeho nedostatku.

V poslední době velmi rozšířené používání vitaminových doplňků (často kombinovaných s různými minerály) tvoří kapitolu samu pro sebe. V lékárnách, hypermarketech či některých drogeriích je možné vybírat z ohromného množství přípravků. Otázkou je, zda jsou tyto často chemicky připravené a různě zkombinované přípravky přínosné z hlediska metabolismu samotných vitaminů. Ukazuje se, že původně dobře míněný záměr člověka izolovat vitaminy z přírodních zdrojů, zjistit jejich chemickou strukturu, připravit je v laboratoři a poté vyrobit velké množství vitaminových tablet slibujících věčné zdraví nemusí být tou správnou cestou.

V případě chemicky syntetizovaných vitaminů je narušena přirozená rovnováha v množství a vzájemném poměru jednotlivých vitaminů a ostatních nutričně významných látek. Vitaminy izolované z přirozených komplexů se hůř vstřebávají a jsou méně účinné. Například syntetický vitamin E může být téměř dvakrát hůř biologicky využitelný než přírodní vitamin E. Důkazem je například studie, která byla provedena v Austrálii u špatně živených dětí, jimž byly podávány velké dávky syntetických vitaminů a přesto umíraly. Existuje také řada dokladů o tom, že nadužívání jednotlivých vitaminů i různých vitaminových kombinací (často spolu s minerály) může být příčinou zvýšené potřeby a potažmo nedostatku jiných vitaminů. Proč tomu tak je?

Přírodní versus syntetické vitaminy

Vitaminy se v přírodě vyskytují v komplexech s jinými vitaminy a s řadou dalších významných látek (tzv. fytofaktory či fytochemikálie). Během extrakce vitaminů z přírodních zdrojů se více či méně mění jejich charakter. Izolované vitaminy jsou proto jinak tráveny a metabolizovány než vitaminy přijímané v přírodní podobě. Izolace vitaminů z přirozených komplexů jim škodí hned z několika důvodů:

1. Je změněno vstřebávání vitaminu/ů ze zažívacího traktu. Mění se jak účinnost vstřebávání (např. přírodní vitamin E je vstřebáván o 36 procent více než vitamin E vyrobený synteticky), tak doba, po kterou se vitamin udrží v organismu. Zatímco přírodní vitaminy jsou během trávení postupně uvolňovány z komplexů a vstřebávají se proto pomalu, chemicky připravené vitaminy jsou vstřebány nesrovnatelně rychleji. Takovou nárazovou dávku organismus pochopitelně nevyužije a přebytek vitaminu/ů vyloučí. Ve výsledku tak tělo může získat mnohem méně vitaminu/ů z vitaminové tablety (byť obsahovala vysoké dávky) než z potravy. Například přírodní vitamin E je ve srovnání s chemicky připraveným vitaminem zadržován v organismu téměř desetkrát více. Někteří výrobci se proto snaží zpomalit vstřebávání syntetických vitaminů pomocí speciální technologie zajišťující jejich postupné uvolňování v zažívacím traktu. Tento způsob však přibližuje vlastnosti syntetických a přírodních vitaminů jen částečně.
2. U chemicky připravených vitaminů je narušena souhra vitaminů mezi sebou. Jistě ne náhodou se například vitaminy skupiny B v přírodě vyskytují vždy v komplexu. Jejich účinky jsou vzájemně tak propojeny, že izolované podávání některého z nich nemusí být dostatečně účinné. Navíc může být příčinou zvýšené potřeby (a tedy nedostatku) ostatních vitaminů skupiny B, což hrozí zvláště při používání vysokých dávek.
3. Chemicky připravené vitaminy jsou ochuzené o přítomnost tzv. fytofaktorů (fytochemikálií). Jedná se o skupinu látek, které jsou součástí přirozených vitaminových komplexů. Patří sem například bioflavonoidy, které v přírodě nacházíme v komplexu s vitaminem C a které zvyšují jeho absorbci, zadržování i využitelnost v organismu. Dokladem nezbytnosti fytofaktorů pro jejich správnou funkci je léčba kurdějí. Je-li toto onemocnění plně rozvinuté, pak podávání chemicky připraveného vitaminu C není dostatečně účinné a musí být doplněno např. citrónovou šťávou nebo jiným přírodním zdrojem vitaminu C.
4. Na rozdíl od syntetických vitaminů představují některé vitaminy v přírodní formě skupiny více látek a vykazují poněkud odlišné chemické vlastnosti. Příkladem může být opět již několikrát zmíněný vitamin E.
5. Kombinace vitaminů s minerály v řadě multivitaminových přípravků jsou mnohdy nepřirozené a znemožňují jejich řádné vstřebávání a správnou funkci. Jako příklad uveďme antagonistický vliv měďi na vitamin C. Měď způsobuje oxidaci vitaminu C a může se tak podílet na jeho relativním nedostatku. Vysoká koncentrace mědi (a nízký poměr zinku ku mědi) v nevyvážených multivitaminových tabletách tedy může vést ke zvýšené potřebě vitaminu C. Totéž platí pro železo podávané současně s vitaminem E nebo s vitaminem C. Měď má dále negativní vliv na vstřebávání vitaminu B3 (niacin), B5 (kyselina pantothenová) a B6 (pyridoxinu).

Vzhledem k výše uvedenému by tedy našim hlavním zdrojem vitaminů měl být dostatek ovoce a zeleniny, přičemž jejich množství ve stravě by denně mělo dosáhnout alespoň 400 – 500 gramů.