Děti hřiště milují. Kde jinde se užije tolik zábavy?
Kolik radosti a smíchu vyvolává v dětech rychlá jízda na skluzavce či houpání až k nebesům… A nás, rodiče, z toho věčného dětského "ještě víc" možná už bolí ruka a všechno to dětské mravenčení v písku nás někdy už dost unavuje, jenže pro naše ratolesti je to prostě herní ráj.
"Pečou" se tu koláče, staví hrady, šplhá do výšin, houpe jak o život, bojuje o hračky… Na hřištích napříč celým světem to od jara do podzimu prostě žije. A pro děti z velkých měst představují herní plácky často jedinou možnost, jak se někde venku vyřádit.
Možná pobyt na hřišti nepatří k vašim nejoblíbenějším činnostem. Jako rodič osvícený však jistě víte, že všechny ty houpačky, skluzavky, kolotoče a prolézačky jsou pro vaše dítko nenahraditelnými trenažéry zručnosti a podporují fyzickou aktivitu vašich drobečků. Je dobré si uvědomit, že návštěvou hřiště dáváte svým dětem kromě zakoušení pocitů svobodného pohybu a radosti také příležitost zdokonalovat se v mnoha motorických dovednostech a možnost zakoušet rozmanité sociální kontakty s jinými dětmi.
Dnešní hřiště můžeme svým dětem přát a stejně tak dobře i závidět, když si vzpomeneme, jak vypadaly herní plácky v dobách našeho dětství. Ohyzdné (a často nebezpečné) kovové konstrukce na betonovém podkladu se jako duchové minulosti sice ještě občas v panelových džunglích tu a tam vynoří, ale současná, moderní hřiště zaručují tu nejlepší bezpečnost pro naše děti.
Čím je dítě větší, tím pestřejší je paleta jeho fyzických aktivit. Dokonalejší chůzi, lezení, šplhání, skákání, běhu… Tomu všemu se postupně dítko na hřišti učí. Je to pro ně skvělá škola pohybu. Nápaditost herních prvků často učarovává i rodičům. Tu zahlédnete zasněného tatínka pozorujícího svého syna, kterak šplhá na lanovou pyramidu. Tamhle nějaké mamince očividně cuká v noze - tak ráda by vyzkoušela, jestli ten výmyk taky ještě dovede…
Pojďte se nyní s námi vydat na obchůzku po jednom takovém hřišti a podívat se, jakým konkrétním dovednostem se tu díky herním radovánkám děti mohou naučit.
Závěsná houpačka je základním a snad nejdůležitějším herním prvkem, kterým se nadchne dítě jednoroční stejně jako prepubertální. Houpání přináší dětem vzrušení z pohybu nebo konejšivé, uklidňující připomenutí maminčiny náruče. Malé děti si dokážou houpání náležitě užívat. "Houpej, ještě víc. A víc. A móóóc," vesele pokřikují na rodiče. Díky tomu, že dnes na hřištích najdete také závěsné houpačky se zábranou, můžete bez obav toto potěšení dopřát už i nejmenším dětem.
Větší děti trénují na houpačce odvahu a pohybové dovednosti, posilují svaly rukou i nohou, koordinaci pohybů. Nejprve se ale musí naučit posadit tak, aby se nepřevrátily dopředu ani dozadu. A to vůbec není snadné. Zdokonaluje se tím u nich smysl pro rovnováhu a podporuje správné držení těla. Nehledě na to, že dítko musí mít dostatek sebedůvěry, aby se na houpačku odvážilo posadit samo. Posiluje se tím tedy nejen fyzický rozvoj dítěte, ale také jeho psychická rovnováha.
Pokud má dítě ve školním věku na hřišti stejně starého kamaráda nebo sourozence, mohou se učit houpat vzájemně a domlouvat se na střídání. Tak se u nich rozvíjí schopnost rozdělit se o věci a smysl pro týmovou spolupráci.
Jinou "odrůdou" houpačky je pružinové houpadlo. Malí solitéři v batolecím věku s pohledem upřeným do dálky a pusou od ucha k uchu vás snadno přesvědčí, že tento pružinový vynález je určen právě jim. To dvouramenná houpačka už vyžaduje kontakt dvou dětí, jejich domluvu a schopnost vzájemně vnímat a odhadovat sílu odrazu toho druhého. Je taky třeba umět se dobře držet a odrážet. Prostě nic pro začátečníky, tady už jde o pokročilou školu houpání.
I skluzavek dnes najdete na hřištích požehnaně - pro nejmenší skluzavkolezce zhruba od 2 let až po velké klouzačkodráhy, k nimž se přes různé šplhací soustavy či provazové chodníčky a tunely dostanou jen zruční předškoláci a školáci. Prvně sjet sám po velké skluzavce - to chce odvahu. Proto je určitě dobré stát dole pod skluzavkou s otevřenou náručí a malého jezdce tak jistit. Každopádně ale dítě povzbuzujte, aby se snažilo co nejvíce věcí zvládat samo. Takový přístup vede k rozvoji zdravé samostatnosti a k posílení důvěry dítěte ve své schopnosti.
Skluzavka je skvělým trenažérem pro koordinaci pohybů (šplhání po žebříku a sladění pohybů rukou a nohou je velká dřina, ne že ne), prostorovou orientaci (kam dáváš tu nohu?), opakovaný trénink nového pohybu (břišní jezdci) atd. Za vydanou námahu je ovšem skluzavkář královsky odměněn: fíííí, a jedéééém!
Děti se často snaží šplhat po klouzací ploše směrem nahoru. I v tom je lze podporovat, protože tím vyvíjejí spoustu fyzické aktivity. Jen je třeba dát pozor na to, aby svými pokusy o horolezectví nepřekážely jiným skluzavkovým jezdcům.Tím se dostáváme k tomu, že na skluzavce se děti učí dobře vycházet s jinými dětmi. Pokud se na ní sejde více jezdců najednou, je určitě dobré je naučit, že se nemají strkat a předbíhat menší děti. Mimo jiné se tím cvičí v jedné z nejtěžších životních dovedností, totiž v trpělivosti.
Když vám doma v předsíni skřípe písek pod nohama a koupelna je ho taky plná, radostí nejspíš nejásáte. Jenže jako materiál pro bábovkování a stavění hradů je písek prostě nenahraditelný. Právě na pískovištích dochází k prvním konfliktům dítěte se světem okolo. Tady se děti také - dříve či později - učí první spolupráci se svými vrstevníky. Vždyť postavit písečný kopec (natož hrad), to si žádá hned několik stavitelských párů rukou a spoustu kyblíkové techniky!
První základní hrou na pískovišti je bezesporu dělání báboviček. K tomu můžete už malého prcka učit říkanku a rozvíjet tím nejen jeho řečové dovednosti, ale také smysl pro humor. Zde je několik variant volně k výběru:
Poveď se mi, bábovičko,
podíváš se na sluníčko.
Bábovičko, jestli se mi nepovedeš,
tak do Prahy (nebo do Brandejsa, Brna aj.) nepojedeš,
jestli se mi povedeš,
tak do Prahy pojedeš.
Poveď se mi, bábovičko,
jestli se mi nepodaříš,
dám ti ránu, až se svalíš.
Bábovičko, poveď se mi,
jestli se mi nepovedeš,
tak dostaneš na zadek.
Bábo, bábo, bábovičko,
jestli se mi nepovedeš,
vyhodím tě z kola ven,
poliju tě olejem.
Pohyb po pískovišti vyžaduje nemálo fyzické aktivity pískolezce: když se batole s autíčkem vydá na cestu po písečném terénu, v jedné ruce drží autíčko, zároveň se sune kupředu a musí koordinovat své pohyby, zapojuje různé svalové skupiny. Nabíráním písku na lopatku, jeho sypáním do bábovek, kyblíků či na korbu nákladního auta se rozvíjí jemná motorika (různé druhy úchopů, předávání předmětů z jedné ruky do druhé aj.). Skvělou hračkou jsou také písečné mlýnky, do nichž dítě sype písek, ten roztáčí kolečko a propadá dolů. Malý pískomil tak zjišťuje, jak věci fungují.
Různé povrchy věcí a kontakt s pískem přejí hmatovému rozvoji a pestrobarevnost hraček zase přináší příjemné vjemy dětskému zraku. (Pokud jste ve fázi učení barev, můžete společně s dítětem také pojmenovávat, jakou barvu věci na hřišti mají: Je kyblík červený? A klouzačka žlutá? Co je ještě zelené?)
V neposlední řadě je pískoviště světem komunikace. Děti se tu učí půjčovat si navzájem své kyblíky, lopatky apod. Učí se domluvě, která se často neobejde bez křiku a tahanic, ale od toho jsme tu my, rodiče, abychom svým přívětivým přístupem dětem ukazovali, "kudy vede cesta" k vzájemnému porozumění. A že mnohem lépe se jeden prcek s druhým domluví, když si hračky budou půjčovat, než když se o ně za vydatného ječení budou prát. Naučit se vycházet s ostatními dětmi a zároveň si umět bez křiku ubránit své - to je, oč tu běží.
Vysvětlujte mu, že:
Naučit se být svému dítěti na hřišti průvodcem, a ne dozorcem nebo věčným řešitelem dětských svárů, to je škola dovedností pro rodiče. Naše doporučení by vám v tom mohla napomoci.
Doporučení č. 1:
Držte se na hřišti bokem a dopřejte svému dítěti volnost v pohybu. Buďte svému dítěti po ruce, ale nechejte ho, aby co nejvíce věcí dělalo samo. Pouštějte ho jen na herní prvky, které odpovídají jeho věku, a zasahujte pouze v případě, že mu hrozí nějaké nebezpečí nebo si opravdu nedokáže samo poradit.
Doporučení č. 2:
Podporujte dítě v sociálních kontaktech s ostatními dětmi a nebojte se případných konfliktů mezi nimi. Pokud děti nepůsobí vystresovaně a fyzicky si neubližují, měli by je rodiče nechat, aby si případné hádky mezi sebou vyřešily samy. Dítě se samozřejmě nejprve musí naučit rozlišovat mezi sebou a ostatními, aby vůbec chápalo konflikt jako takový. Až potom totiž může vnímat zájmy obou zúčastněných stran. Tato schopnost se buduje kolem třetího roku věku dítěte.
Doporučení č. 3:
Dejte dítěti prostor, aby cestu z krizové situace nacházelo samo.
Neservírujte mu hotová řešení. Na doporučení typu Moudřejší ustoupí" nebo Buď přece rozumný bude dítě reagovat nejspíš pouze tázavými pohledy. Konkrétní pokyny, jako například A co kdybys holčičce svoji lopatku prostě půjčila? či Nechej teď pohoupat chlapečka, prosím, jsou sice často účinné, ale nevedou malého tvora ke skutečně samostatnému řešení. Rovněž tvrdá kritika dítěte za jeho chování není na místě.
Doporučení č. 4:
Konejšit je dovoleno. Pláč dítěte z jakéhokoli důvodu (např. je neustále vyháněno z kolotoče či prolézačky starším dítětem nebo nezvládá nějakou herní atrakci) je pro dospělého vždy důvodem zakročit. Pochovejte a uklidněte své dítko, ale nekřičte po ostatních dětech nebo jejich rodičích. Myslete vždy na to, že jste pro dítě vzorem. Pakliže dokážete nepříjemnou situaci řešit klidně a s rozvahou, naučí se dítko takovému postupu nejspíš časem také.
Doporučení č. 5:
Radujte se s dítětem. Děti mají vždy velkou radost, když se jim něco povede. Na hřišti tomu není jinak. Koukej, mámo, bábovka! Táto, hele, jak umím vylézt po žebříku! Babííí, houpu se sáááám! Zdokonalováním svých dovedností získávají děti pocit úspěchu a radují se, když se my velcí radujeme s nimi.
Skvělou zábavu pro malé i velké nabízí vodní herní sestava v areálu Gutovka (www.gutovka.cz) v Praze 10, který se rozprostírá pár minut od metra Strašnická. Tento nedávno otevřený edukačně-zábavní svět nenavštěvují jen děti s rodiči, často tu potkáte i nejednoho do hry naprosto zabraného, leč zcela bezdětného dospělého průzkumníka, kterak si ověřuje různé fyzikální zákonitosti na zdejších originálních zařízeních pro hry s vodou.
Prostřednictvím nejrůznějších zdymadel, korýtek, proudnic, vodních šroubů, mlýnků, vahadel či pumpy na Gutovce děti zakoušejí sílu vody a směřují její tok. Báječnou atrakcí je vodní tryska - válec, z kterého stříká voda, když na něm člověk poskakuje. Děti se nadšeně cachtají ve vodním korýtku, nabírají vodu do nejrůznějších nádob a zase ji vylévají, staví hráze z kamínků, velkým ramenem bagru zvedají písek, který pak přenášejí nebo převážejí na nákladních autech směrem k vodě…
Pro parné letní dny je to ideální zábava a vstup do areálu, kde mimo jiné najdete i nové dětské klasické hřiště sestávající hlavně z dřevěných herních prvků, je zdarma.
Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.
Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.