Rodiče jako učitelé

Otázkou zůstává, v jakém věku je nejlepší začít s výukou. Názory na nejvhodnější čas pro začátek výuky cizího jazyka jsou různé. Mnoho expertů se shoduje na tom, že předškolní věk je nejlepší dobou pro první učení cizímu jazyku, protože děti si ještě pamatují, jak se od rodičů učily mateřský jazyk.

Pro první setkávání předškolních dětí s cizím jazykem mají ojediněle předpoklady rodiče, nebo lidé malému dítěti v rodině nejbližší. Rodiče mluví na děti pomalu a výrazným hlasem, používají instinktivně výraznou mimiku a speciální zabarvení hlasu. Znají své děti a jejich schopnosti lépe než kdokoli cizí. Mohou být těmi nejlepšími učiteli, pokud jim nechybí laskavý přístup založený na povzbuzení a pochvale. Mají dar nezlomné trpělivosti a připadá jim zcela přirozené, když spolu s dětmi stále dokola opakují slova a věty. Dobří rodiče se vyznají v momentálním rozpoložení psychických sil děti nejlépe. Citlivě odhadnou, kdy je dítě připravené k učení a kdy je naopak unavené a bez zájmu. Při prvním seznamování dítěte s cizím jazykem je velice důležité vystihnout správné momenty pozitivního naladění dětí, aby vše probíhalo v bezpečném prostředí domova přirozenou cestou.

Tajemství úspěchu metody učení cizím jazykům TPR (Total Physical Response) je ve specifické formě komunikace napodobující učení mateřskému jazyku. Metoda TPR, která je jednou z nejúspěšnějších ve vyučování cizím jazykům, je založena na stejných principech jako učení mateřskému jazyku. Stejně jako při učení mateřštině hovoří rodiče na děti i cizím jazykem a očekávají určitou reakci nebo pohybový doprovod. Děti se přirozeně učí bez překládání pokynů do mateřského jazyka a bez znalosti gramatických struktur. Jazyk "nasávají ze života". Významu slov a celých pokynů porozumí z kontextu, mimických výrazů, pohybového znázornění, barvy hlasu a gest. Přestože děti neumějí zpočátku samy aktivně formulovat slovní sdělení, reagují na určité výzvy a podněty. Jedná se o nepřímé, ale zároveň velmi účinné způsoby učení. Například na výzvy: Sit down - Open the door - Turn around reagují děti adekvátní pohybovou akcí. Sednou si, otevřou dveře, otočí se. Významy slov a vět vyjadřují mimickými pohyby. Pasivně odposlouchaná slovní zásoba přechází častým opakováním pohybových akcí zcela přirozeně "bez učení" v aktivní znalost slov a vět.

Čím více na děti zřetelně mluvíme a využíváme doprovodných gest, tím rychleji se naučí odposlouchávat s porozuměním mateřsky i cizí jazyk. Aktivní poslech předchází mluvení a je jeho nezbytným předpokladem. Během poslechu si děti tvoří první jazykovou mapu. Základy mateřského (a stejně tak i cizího jazyka) si děti ukládají do této mapy mnohem dříve, než jsou schopny samy aktivně komunikovat. V raném věku děti po dlouhé měsíce jen poslouchají, co rodiče a všichni kolem nich říkají. Odpovídají dospělým na jejich výzvy nejdříve fyzicky ("physical response"). Po nějaké době začnou tuto jednostrannou konverzaci doplňovat vlastní reakcí tak, že se podívají, usmějí se, posadí se, uchopí nebo přinesou nějaký předmět, ukážou na věc na obrázku atd. Prvními odpověďmi jsou úsměvy, pootáčení hlavy, zvuky, rozhazování rukama, skákaní, běhání, točení, pohyby prsty, rukou a další neverbální projevy. Z reakcí dítěte je však jasné, že chápe to, co se mu říká, a správně reaguje.

Podle knihy Angličtina v říkadlech, kterou vydal Portál (2009).