Žák versus učitel na internetu

Diskutovaným tématem se v poslední době stalo řešení vztahu žák versus učitel v prostoru internetu. Diskuse však neustále naráží na zásadní problém, zda je škola oprávněna zasahovat do soukromých aktivit žáků na internetu, či nikoli, popřípadě zda může v některých případech žáka potrestat.

V povědomí většiny starších dospělých přetrvává domněnka, že hodnocení chování žáka mimo školní vyučování spadá do kompetence školy a je součástí její komplexní výchovně vzdělávací činnosti. Tak tomu skutečně bylo, aleustanovení přestalo platit v roce 1991.

Má škola právo hodnotit soukromé aktivity žáků?

Současná školská legislativa řadí hodnocení chování pod souhrnné hodnocení výsledků vzdělávání žáků. V základním vzdělávání je stanoveno, že na vysvědčení se hodnotí chování žáka ve škole a na akcích pořádaných školou, což vylučuje zahrnout do něj též chování mimo rámec školního vzdělávání. U středního vzdělávání není hodnocení chování studentů přímo takto omezeno, ale i zde se jedná o hodnocení výsledků vzdělávání.

Vzhledem k tomu, že k obecným cílům vzdělávání stanoveným školským zákonem patří vybavit osobnost žáka sociálními způsobilostmi a mravními hodnotami, má každá škola možnost zakomponovat tyto cíle do svých dokumentů. Ze školských předpisů tedy vyplývá, že školám není přímo dáno oprávnění hodnotit soukromé aktivity svých žáků na internetu, eventuálně je za ně trestat. Prostřednictvím vlastního školního vzdělávacího programu a školního řádu však získaly školy příležitost zohlednit v nich problémovou záležitost a své žáky ve stanoveném duchu vést, vzdělávat a následně hodnotit.

Chybu hledejme v přístupu k žákům

Jak můžeme být mnohdy svědky, praxe ve školách neprobíhá zcela v souladu s právními normami, někdy i v rozporu s vlastním školním řádem. Aniž by se žákům dostalo nezbytného poučení a vzdělání, bývají spontánně trestáni podle zaběhnutých zvyklostí a strach jim neumožňuje se bránit. Obzvláště na výběrových školách, kde existuje vyšší riziko vyloučení ze studia, je míra poslušnosti vůči nadřízeným pedagogům značná. Tím dochází k potlačení schopnosti rozhodovat se, uvažovat o důsledcích svého jednání a být za své chování zodpovědný, což se promítá i do oblasti aktivit žáků na internetu. Za zcela nedostatečnou lze považovat úroveň právního vzdělávání obecně, natož v konkrétních záležitostech.

V souvislosti s projevy nežádoucího chování na internetu by žáci měli získat povědomí o tom, co je přijatelné, a co již ne. Každý žák by tedy měl znát, že je zákonem zajištěno právo na ochranu osobnosti, jejího soukromí, jména a projevů osobní povahy, že snímky, obrazové a zvukové záznamy týkající se jiné osoby smějí být pořízeny jen s jejím svolením, že ublížení na cti urážkou nebo posměchem je trestáno podle zákona atd.

V kyberprostoru? Jak puštění ze řetězu

Důležité je také zamyslet se nad příčinami nevítaného chování žáků na internetu. U většiny případů můžeme zajisté objevit potřebu kompenzace za způsobenou křivdu. Někteří pedagogové sice vůbec nepřipouštějí, že by jejich jednání mohlo být nespravedlivé, a považují jakoukoliv kritiku vlastní osoby za nehoráznost hodnou trestu. Protože téměř veškerá dění mezi učitelem a žákem probíhají před zraky většího množství zúčastněných, posuzují oprávněnost případné reakce, např. ve formě zprávy na internetu, rovněž ostatní.

I tehdy, když se aktivita žáka na internetu povědomí většiny starších dospělých přetrvává domněnka, že hodnocení chování žáka mimo školní vyučování spadá do kompetence školy a je součástí její komplexní výchovně vzdělávací činnosti. Tak tomu skutečně bylo, ale ustanovení přestalo platit v roce 1991.

Má škola právo hodnotit soukromé aktivity žáků?

Současná školská legislativa řadí hodnocení chování pod souhrnné hodnocení výsledků vzdělávání žáků. V základním vzdělávání je stanoveno, že na vysvědčení se hodnotí chování žáka ve škole a na akcích pořádaných školou, což vylučuje zahrnout do něj též chování mimo rámec školního vzdělávání. U středního vzdělávání není hodnocení chování studentů přímo takto omezeno, ale i zde se jedná o hodnocení výsledků vzdělávání. Vzhledem k tomu, že k obecným cílům vzdělávání stanoveným školským zákonem patří vybavit osobnost žáka sociálními způsobilostmi a mravními hodnotami, má každá škola možnost zakomponovat tyto cíle do svých dokumentů. Ze školských předpisů tedy vyplývá, že školám není přímo dáno oprávnění hodnotit soukromé aktivity svých žáků na internetu, eventuálně je za ně trestat.

Prostřednictvím vlastního školního vzdělávacího programu a školního řádu však získaly školy příležitost zohlednit v nich problémovou záležitost a své žáky ve stanoveném duchu vést, vzdělávat a následně hodnotit.

Chybu hledejme v přístupu k žákům

Jak můžeme být mnohdy svědky, praxe ve školách neprobíhá zcela v souladu s právními normami, někdy i v rozporu s vlastním školním řádem. Aniž by se žákům dostalo nezbytného poučení a vzdělání, bývají spontánně trestáni podle zaběhnutých zvyklostí a strach jim neumožňuje se bránit. Obzvláště na výběrových školách, kde existuje vyšší riziko vyloučení ze studia, je míra poslušnosti vůči nadřízeným pedagogům značná. Tím dochází k potlačení schopnosti rozhodovat se, uvažovat o důsledcích svého jednání a být za své chování zodpovědný, což se promítá i do oblasti aktivit žáků na internetu. Za zcela nedostatečnou lze považovat úroveň právního vzdělávání obecně, natož v konkrétních záležitostech. V souvislosti s projevy nežádoucího chování na internetu by žáci měli získat povědomí o tom, co je přijatelné, a co již ne. Každý žák by tedy měl znát, že je zákonem zajištěno právo na ochranu osobnosti, jejího soukromí, jména a projevů osobní povahy, že snímky, obrazové a zvukové záznamy týkající se jiné osoby směbude jevit oprávněnou, může být některými spolužáky odsuzována, a to především ze strachu.

Pro období dospívání je typický morální vývoj, v němž se do popředí dostávají hodnoty jako poctivost, spravedlivost a opravdovost. Skrze tyto hodnoty jsou učitelé zkoumáni a posuzováni, a to podstatně větší měrou než dříve, kdy se ve školách vyžadovala v prvé řadě poslušnost. Dnešní dospívající nechtějí být a priori poslušní, chtějí být hlavně dobří, takže se snaží poukazovat na špatnosti kolem sebe. Pokud k tomu volí drsnější, či dokonce vulgární způsoby, odpovídá to spíše obecnému trendu. Každopádně kritické projevy studentů na úkor jejich učitelů znamenají upozornění, že pedagogická práce vykazuje nedostatky. Dochází-li při tom k urážkám učitele, je na místě tuto nevhodnou formu odpovídajícím způsobem řešit. Současná doba připravuje učitele stále více o jejich bývalou autoritu založenou na moci, a proto je nezbytné učit se novému vztahu k žákům, který vychází z rovnosti, vzájemného respektu a společného dodržování sjednaných pravidel. Budou-li učitelé častěji se svými žáky o vzájemném chování jednat, zlepší-li se vzájemná komunikace, pak se zmenší nutkání žáků k „utíkání se“ na internet. Koneckonců i učitelé si dokážou ulevit od žáků pomocí neslušných slov, jen to prezentují v jiném prostoru a bez zanechání stop.