Horečka: spojenec, ne nepřítel

Většina bakterií a virů se při teplotách nad 39 stupňů nemůže rozmnožovat a některé dokonce hynou. Vzpomeňte si na to, až budete při mírně zvýšené teplotě honem honem ládovat do svého dítěte paralen!

Lesknoucí se oči, nepřirozeně červené tváře, rozpálené čelíčko, zrychlený dech. Koho z rodičů by takový pohled nevyděsil? Horečka v nás vyvolává pocit ohrožení, toužíme ji tedy okamžitě zahnat – a ušetřit tím trápení dítěti i sobě. Samozřejmě, existují případy, kdy je okamžitý zásah na místě. Jindy by ale bylo mnohem užitečnější jen nechat dělat přírodu její práci. Horečka totiž patří k základním samoléčícím fyziologickým mechanismům. Funguje to jednoduše: imunitní systém rozpozná v těle „vetřelce“ (původce infekce) a vyšle o tom zprávu do části mozku jménem hypothalamus, kde leží centrum pro regulaci tělesné teploty. Na pokyn „hlavního štábu“ organismus okamžitě začne uvolňovat látky zvané pyrogeny, které způsobí, že se teplota rychle zvyšuje. Boj s nemocí začíná. Pokud teplotu předčasně srazíme, dítěti se přechodně uleví, nemoc ale pokračuje dál.

Má teplotu, tak je nemocné

Teploměr je v mnoha rodinách základním diagnostickým prostředkem. Máš teplotu? Nemáš? Tak hybaj do školy! Snad každé dítě aspoň jednou zkusilo „vyrobit“ vytouženou horečku pomocí horkého čaje, zvlášť když byla na rozvrhu nepříjemná písemka.

Bohužel, takhle jednoduché to přece jen není. Teplota může krátkodobě stoupnout až ke 38 °C i u zcela zdravého dítěte, třeba jen tím, že příliš divoce řádilo ve vytopené místnosti nebo se uhnalo při fotbale (úplně malé dítě se může k teplotě i „prokřičet“).

A naopak, i velmi vážná onemocnění horečka vůbec provázet nemusí. Je třeba brát v úvahu také individuální rozdíly mezi lidmi, termický systém má každý nastaven trochu jinak.

Někdo intenzivně „topí“ už při mírné infekci, u jiného je pouhá zvýšená teplota signálem, že mu je opravdu zle. Tělesná teplota kolísá také v závislosti na denní době – nejnižší je ráno po probuzení, nejvyšší v podvečer.

U žen se navíc mění podle menstruačního cyklu; v jeho druhé polovině, po ovulaci, může bazální teplota přesahovat 37 stupňů.

Většina lékařů se shoduje na tom, že pokud horečka nepřesahuje 39 °C, dítě hodně pije a nemá jiné potíže a příznaky (viz tabulka), není nutné proti ní nic podnikat.

Výjimkou jsou hodně malé děti – u kojenců bývá někdy zvýšená teplota jediným rozpoznatelným příznakem onemocnění, měli byste se proto vždy poradit s lékařem, jakmile teplota přesáhne sedmatřicítku.

Kdy a jak začít teplotu srážet?

Přelézá-li teplota hranici 39 stupňů a blíží se čtyřicítce, začíná být pro organismus příliš zatěžující a ohrožující sama o sobě. U malých dětí může způsobit febrilní křeče, u všech pak hrozí dehydratace a poškození mozku. Je třeba zasáhnout i tehdy, pokud horečka okolo 39 °C trvá déle než 24 hodin.

Ke snížení teploty se nabízí celá řada farmaceutických přípravků na bázi paracetamolu nebo ibuprofenu. Pro nejmenší děti vám lékař či lékárník nejspíš doporučí lék ve formě čípku nebo sirupu (Panadol Baby), u starších dětí (více než 3 roky) připadají v úvahu i tablety. Jednotlivé léky nikdy nemíchejte! Lze kombinovat jejich formu, tedy čípky a sirup či tabletu, ale nikdy např. Paralen a Ibalgin. Kyselinu acetylsalicylovou, tedy aspirin či acylpyrin, dítěti nikdy sami nepodávejte. Některé děti po nich trpí vedlejšími účinky (dráždí žaludek), navíc, nikdy by ho neměly dostat děti s chřipkou nebo planými neštovicemi. Hrozí totiž vznik tzv. Reyerova syndromu, vzácného, ale velmi nebezpečného, játra a mozek poškozujícího onemocnění, které může být i smrtelné. Existují samozřejmě i homeopatické přípravky, určené na snižování horečky. S jejich výběrem vám ale musí poradit homeopat, nebo alespoň poučený lékárník.

Chceme-li se pokud možno obejít bez průmyslových léčiv, nabízí se celá řada osvědčených lidových metod. Jejich výhodou je, že jsou zcela jistě neškodné, ne v každém případě však zaručeně „zaberou“.

Poměrně šetrné jsou zábaly lýtek: Namočte dva šátky do vlažné vody, lehce vyždímejte a každým z nich lehce oviňte jedno lýtko nemocného dítěte. Nechte působit deset až patnáct minut, pak znovu namočte a celý postup opakujte třikrát. Pokud teplota stoupá i nadále, po dvou hodinách proceduru zopakujte. Pozor – pokud má dítě rozpálenou hlavičku, ale nohy studené, zábaly nepoužívejte.

Poněkud razantnější, ale pro pacienta pořád ještě docela příjemné, je omývání vlažnou vodou: Dítě posadíme do vaničky a pomocí houby nebo žínky mu jemně omýváme trup a končetiny. Nikdy nepoužíváme studenou vodu, ta by totiž způsobila stahování cév, a tím zadržení tepla v těle, zatímco vlažná cévy naopak rozšíří. Jakmile dítěti naskočí husí kůže nebo se začne třást, omývání ukončete.

Málo známou, ale účinnou metodou je přikládání ledových kostek do třísel: Na obě třísla dítěte položíme tenkou látku (např. kapesník) a na ni položíme 2–3 kostky ledu vložené do igelitového sáčku. Dítě lehce přikryjeme a led ponecháme na místě asi 10 minut. Vtip této metody spočívá v tom, že třísly prochází velké tepny, takže se krev rychleji chladí. Vzhledem k anatomické stavbě jejich těla (a nemožnosti udržet je úplně v klidu) se tato metoda nedá použít u kojenců.

Mnoha rodičům se dobře osvědčil i octový zábal. Jablečný ocet obsahuje důležité minerály a stopové prvky a napomáhá jak pocení, tak vylučování škodlivých látek z těla. Trochu octa přidáme do vlažné vody a do roztoku namočíme ručník či plenu – pak už pokračujeme jako u klasických zábalů. V mnohých rodinách nedají dopustit např. na „octové ponožky“.

Ať už postupujete jakkoliv, horečku se nikdy nesnažte snížit až na normální stav.

Má-li dítě devětatřicítky, úplně postačí, když se vám podaří srazit teplotu o jeden stupeň.

Maminko, buď tu se mnou!

Dítě s horečkou patří do postele. Zůstane v ní bez odmlouvání – děti většinou vycítí mnohem lépe než dospělí, co jim udělá dobře. Netrvejte ale na teplé duchně, rozpálený malý pacient se bude lépe cítit pod lehkou letní přikrývkou nebo jen pod prostěradlem. Pyžamko by mělo být volné a pohodlné. Zpocené prádlo měňte co nejčastěji; když vám dojdou pyžamové kabátky, klidně je nahraďte čistým bavlněným tričkem. Zvláštní péči vyžadují dlouhé vlasy – spleťte je do copů, aby se necuchaly, nepřekážely a zbytečně nezahřívaly krk.

Do jídla dítě nenuťte, hlídejte ale, aby dostatečně pilo – nejlépe často a po malých doušcích. Pokud už nemůže čaj ani vidět, nabídněte mu zředěný džus nebo citronádu. Colové nápoje nejsou dobrý nápad, podporují totiž vylučování vody (podobně jako káva). A nezapomeňte občas rychle vyvětrat.

Nemoc je čas privilegií a výjimek. Když je človíčkovi mizerně, cítí se být středem světa a (celkem právem) očekává, že se bude všechno točit kolem něj. Zapomeňte pro jednou na své výchovné zásady a splňte svému nemocnému dítěti každé přání, které mu nemůže ublížit a není v rozporu s léčbou. Nechce být v pokojíčku samo? Ustelte mu na pohovce v obýváku. Chce se dívat na video?

Aspoň zapomene na bolení v krku. A když je mu natolik zle, že touží ze všeho nejvíc po klidu, buďte aspoň tiše nablízku.

Vaše přítomnost, jistota a klid je ta nejlepší medicína. Zmatené pobíhání, chytání za hlavu a telefonování na všechny strany dítě citlivě vnímá jako signál, že se s ním děje něco opravdu zlého. Není divu, když se mu pak ještě přitíží.

Jak a čím měřit teplotu?

Teplotu je dobré měřit pokud možno před jídlem, bezprostředně po něm totiž bývá o trochu vyšší než normálně. Nezapomeňte, že hodnoty naměřené v podpaží jsou přibližně o půl stupně nižší než ty, naměřené v konečníku.

Většina rodičů dnes už používá digitální teploměry, stále jsou však takoví, kteří nedají dopustit na klasickou rtuťovou „rychloběžku“, kterou se měří teplota kojencům. Nezapomeňte teploměr před zasunutím do zadečku namazat trochou dětského krému nebo olejíčku, aby dobře klouzal, a během celé procedury dítě pevně držet za nožičky. Měřit ale můžete i na „druhém konci“ – na trhu je k dispozici digitální teploměr, ukrytý v dudlíku.

Běžné digitální teploměry, které vyrábějí například firmy Braun, Omron či Hartmann-Rico, stojí necelých 200 korun. Trochu složitější modely, které si pamatují více měřených teplot, měří na dvě desetinná místa a bývají vodotěsné, jsou asi o padesátikorunu dražší. Měřit s nimi můžete jak v podpaží, tak v ústech či konečníku. Má-li mít měření nějakou vypovídací hodnotu (třeba pro stanovení diagnózy), je třeba ho provádět pravidelně alespoň třikrát denně, a to ve stejnou dobu a stejným způsobem. Nejnovějším výkřikem techniky je v této oblasti teploměr infračervený, který stojí přes 2 000 korun. Je určený především pro lékaře, koupit si ho ale může kdokoli. V ústech, podpaží či v konečníku zvládne měření během čtyř až šesti sekund.

Horečnaté (febrilní) křeče

Objevují se při vysoké horečce u dětí v předškolním věku. Záchvat křečí, při kterých dítě upadne do bezvědomí, může trvat několik desítek vteřin až několik minut a pak odeznívá.

Pro rodiče, kteří se s podobnou situací ještě nikdy nesetkali, to určitě bude otřesný zážitek – přesto dítě neohrožuje ani na životě, ani na zdraví. U části dětí se febrilní křeče vyskytnou pouze jednou za život, u druhé (přibližně poloviční) části se budou při některém z dalších horečnatých onemocnění opakovat. Po 6.–7. roce se už febrilní křeče nevyskytují.

Dítě, které záchvat prodělalo, je třeba odvézt na vyšetření na nejbližší dětské oddělení. Pokud lékař nechá udělat vyšetření EEG (záznam mozkové aktivity) bezprostředně po záchvatu, téměř určitě na něm najde změny oproti normálu. Teprve z vyšetření provedeného až po dvou týdnech je možné s jistotou určit, zda se jednalo o sice dramatický, ale pro dítě nezávažný záchvat, či o první projev epilepsie (nebo jiného onemocnění mozku). Oproti rozšířenému názoru ale není pravda, že by děti, které prodělaly záchvat febrilních křečí, měly k epilepsii zvýšený sklon. Epilepsie se může poprvé projevit při horečce, jedná se ale o samostatné onemocnění, odlišné od podstatně častějších febrilních křečí. ~