S bradavicemi především na rukou a na ploskách nohou se v životě určitě setkal každý – pokud ne sám u sebe, jistě u sourozence, kamaráda, dítěte. Co s nimi?
Bradavice, neboli verrucae jsou benigní nádorky, které se vyskytují obvykle na kůži, méně často na sliznicích. Označení verrucae pochází od vzhledu připomínající malé kopečky. Podle historických zpráv je toto onemocnění známo po několik tisíciletí, jak potvrzují dějiny řecké a románské medicíny, zaznamenávající mj., že anogenitální bradavice se přenášejí sexuálním stykem.
Příčiny vzniku bradavic
Příčinou bradavic jsou viry, patřící do skupiny humánních papilomavirů – HPV. Tyto viry obsahují dvojvláknovou desoxyribonukleovou kyselinu (DNA). Infekce papilomaviry se běžně vyskytují u různých živočišných druhů zahrnující lidské jedince, zvířata, např. krysy, krávy, koně, psy, kočky. Všechny viry však mají vysokou hostitelskou specifitu a nejsou přenosné z jednoho druhu na jiný. Přesto, že se infekce vyskytuje nejčastěji u lidí, není známa prevalence onemocnění v populaci.
Bradavicemi jsou ponejvíce postiženy děti a mladší jedinci, dále osoby se sníženou buněčnou imunitou, pacienti s imunosupresivní terapií, např. po transplantaci ledvin.
Přenos infekce je možný z člověka na člověka, ze zvířete na člověka a také z člověka na zvíře. Inkubační doba se pohybuje od několika týdnů do několika měsíců. Virus vniká do epidermis zpravidla porušenou kožní integritou. Významným faktorem pro vznik onemocnění je macerace kůže zapříčiněná zvýšením pocením, jak dokazuje poměrně dosti vysoký výskyt bradavic na ploskách nohou.
SLOVNÍČEK akantóza – ztluštění pokožky vyvolané růstem epidermu do hloubky epidermis – vrchní vrstva kůže tvořená krycím epitelem, pokožka hyperplazie – zvětšení orgánu nebo jeho části způsobené zmnožením počtu buněk keratin – nerozpustná bílkovina, tvořící podpůrnou nebo ochrannou tkáň rohovitých útvarů (pokožky, vlasů, nehtů, kopyt apod.) papila – 1. vazivové výběžky škáry vybíhajícíc do epidermis uspořádané do různách tvarů; 2. bradavičnatý výrůstek, bradavka papilom – benigní bohatě členěný nádorek vznikající z epitelu papilomatóza – nakupení četných papilomů u téhož jedince |
Klinický obraz bradavic je značně variabilní. Rozlišuje se několik základních typů bradavic: vulgární bradavice – verrucae vulgares, plantární bradavice – verrucae plantares, ploché bradavice – verrucae planae juveniles, střapcovité bradavice – verrucae filliformes a genitální bradavice – condylomata accuminata.
Vulgární bradavice patří k nejčastějším formám bradavic, vyskytujících se izolovaně nebo vícečetně. Zpočátku mají tvar papulí velikosti špendlíkové hlavičky, které se zvětšují a prominují nad úroveň kůže. Jejich povrch, původně hladký, postupem času rohovatí. V definitivní podobě se představují jako tuhé, ostře ohraničené papuly či uzlíky okrouhlého, případně oválného tvaru s bradavičnatým až papilomatózním povrchem šedožluté barvy. Nejčastěji se vyskytují na rukou. Bradavice nejsou bolestivé s výjimkou lokalizace kolem nehtových valů, odkud se mohou šířit a zarůstat pod nehet.
Plantární bradavice jsou zvláštní klinickou variantou vulgárních bradavic, projevující se jako ztluštělé, hyperkeratotické, endofyticky rostoucí léze, bolestivé na tlak. V centru ložisek jsou mnohdy patrny drobné hnědé, případně černé tečky, podmíněné krvácením z kapilár. Většinou se vyskytují ve větším počtu s mozaikovitým uspořádáním na ploskách nohou, případně ve dlaních rukou. Mají tendenci k rychlému šíření a častým recidivám.
Plantární bradavice mají v posledních letech stoupající incidenci zvláště u plavců a ostatních sportovců. Ploché bradavice jsou malé (2 – 4 mm), lehce vyvýšené ploché papulky s nepatrným rohovatěním. Jsou nebolestivé, světležluté až světle hnědé, anebo barvy normální kůže. Vyskytují se obyčejně ve větším počtu, nejčastěji na tvářích, na bradě a na spáncích. Postiženy bývají hlavně děti a mladší jedinci, dospělí zcela výjimečně.
Střapcovité (filiformní) bradavice se vyskytují izolovaně v oblasti rtů, ústních koutků, nosních dírek jako tuhé, růžově zbarvené, prominující papilomky s hyperkeratotickým střapcovitě rozeklaným povrchem.
Genitální bradavice se vyskytují v perigenitálních intertriginózních oblastech, na hrázi, genitálu – na vulvě, vnitřním listu předkožky, kolem análního otvoru apod. Kondylomy jsou drobné, špičaté, rozeklané papuly světle růžové barvy. Rychle se zvětšují a splývají do větších nebolestivých útvarů měkké konzistence s bradavičnatým, macerovaným povrchem, podobajícímu se květákovým tvarům.
Léčba
Terapie bradavic závisí na věku pacienta, rozsahu, trvání, lokalizaci lézí a v neposlední řadě na imunologickém stavu pacienta. V žádném případě nesmí být léčba natolik agresivní, aby zanechala jizvy. V současné době existuje řada léčebných možností bradavic, mezi které náleží:
Chirurgická léčba – totální vynětí s kompletním odstraněním bradavičnatých útvarů. Doporučuje se především u rozsáhlých kondylomat v perianální a perigenitální lokalitě. Jinou variantou chirurgické léčby je odstranění bradavic exkochleační lžičkou po předcházejícím místním znecitlivění. Doporučuje se u vulgárních, filiformních bradavic a drobných kondylomů.
Diatermokoagulace – další terapeutická možnost vulgárních veruk na rukou i ploskách nohou. Podle lokalizace, velikosti a tvaru se volí pracovní diatermokoagulační nástavec (klička, kuločka apod.).
Kryoterapie – metoda využívající nízké teploty tekutého dusíku a sněhu kysličníku uhličitého je přijatelná pro léčbu vulgárních a plochých bradavic i kondylomů.
Keratolytické prostředky k možnostem konzervativního léčebného postupu. K této léčbě se doporučují zvláště hyperkeratotické plantární veruky, u kterých můžeme dosáhnout terapeutického úspěchu opakovanou aplikací mastí s 20% kyselinou salycilovou. Po několika dnech se změklá rohovina snadno odstraní skalpelem a další aplikací zbylé, do hloubky zanořené části. Kromě mastí s vysokou koncentrací kyseliny salycilové jsou vhodné roztoky s kyselinou salicylovou, mléčnou a trichloroctovou. Na ploché bradavice se doporučují roztoky s l – 5% koncentrací kyseliny salicylové, lihové roztoky s 2% resorcinem, z novodobých efektivních prostředků v léčbě plochých bradavic zaujímají přední místy krémy, roztoky a gely s 0,025-0,5% kyselinou vitaminu A.
Podophyllin ve 25% roztoku je vhodný k terapii kondylomů, případně plantárních veruk. Vzhledem k jeho toxicitě má být aplikován pouze lékařem.
Cytostatika – 0,5% Fluorouracil v roztoku, případně v kombinaci s l0% kyselinou salicylovou nachází rovněž uplatnění v léčbě vulgárních bradavic.
Psychoterapie a sugestivní terapie jsou jednou z dalších možností léčby této virové infekce, zejména u senzitivních jedinců.
Konečně je možné i spontánní zhojení bradavic bez jakéhokoliv léčebného zásahu.
Z výše uvedeného přehledu je zjevné, že existuje řada možností léčby bradavic. Rozhodnutí, jakým způsobem léčit právě vaše bradavice je nutné ponechat na odborném lékaři, který podle lokalizace, vzhledu, růstu a velikosti zvolí nejvhodnější způsob léčby.
Autorka pracuje na dermatovenerologické klinice FN Brno-Bohunice.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.
Skok
