Re: Přítelkyní/přítelem navždy?

Maťo, u nás o nějakém SJM nějak asi řeč nebude, každý máme svoje už teď a pochybuju, že se dohrabeme ještě něčeho dalšího, co by bylo společné. O úřady ... no asi jak kde, mého muže tu moc lidí nezná (nepochází odtud a do práce dojíždí) takže třeba ve školce když se zadaří a může jednou za půl rok vyzvednout mládě, tak si ověřují, jestli je to on a stejně mi pak volají, že pro dítě přišel ten a ten (dítka mají mé přijmení) a jestli mu ho můžou vydat. V nemocnici v případě hospitalizace to byl taky boj ...
No a s tím vdáváním, já se nějak vdávat nechtěla i jsem mu několikrát řekla ne(jako mám ho moc ráda, jen ten obřad mi přijde jako strašná šaškárna, ale bez něj si tu svatbu taky neumím představit - kvůli rodině), ale co mě o ruku požádal naposled, tak to udělal moc pěkně, téměř romanticky a já pod tíhou pěkné nálady kývla. Nelituji toho, ale ani se nějak nehrnu to zařizovat. Bude, tak bude, nebude, taky se svět nezboří. Zatím je strašně málo času plácat se v takových zbytečnostech.