Re: Přítelkyní/přítelem navždy?

Mata, snažím se ti rozumět, ale to je vždycky oboustranná tichá dohoda.
Pravděpodobně to tak bylo vždycky, ale nikdy nebylo tak snadné dostat ženu, aniž by se konala svatba a dlouhá léta byli synové pod tlakem - zbouchnul jsi ji, teď si ji koukej vzít. Pokud vím, nic moc dobrého z toho nevzešlo a žena stejně po rozvodu nezískala nic víc, než výživné na dítě, to má možnost získat i bez Oddacího listu.
Pro mě není manželství až takový závazek a kdo v něm hledá, co tam dnes není, bude pravděpodobně zklamán, pokud se opravdu nejedná o majetek. Osobně vnímám negativně spíš ten přehnaně svobodný postoj k partnerskému svazku, ať už je to manželství, nebo jen ta "hromádka", ale nikomu to vymlouvat nehodlám.
Je pravda, že osobně jsem v tomhle ohledu víc, než náročná a nepotkat svého budoucího manžela v době, kdy už jsem nečekala, že bych s někým mohla vybudovat skutečné partnerství, zůstanu svobodná holka, ani by mě nenapadlo poutat k sobě někoho, kdo to nechce.
Bohužel ani manželství nezaručuje to, co hledám, nevím co ženy pudí usilovat o ten papír, nejde li o majetek a to úplně chápu.
Možná ten podvědomý pocit, že manželka je společensky váženější, než partnerka? Nebo vidina bílých šatů?
Nevím, já jsem velice dbalá své vážnosti a důstojnosti, ale s pozicí manželky to vážně nespojuji, pro mě už to dávno není společenský úzus, být manželkou. Svatba jako projev lásky? Jako oběť v případě, že se muži nechce? No děkuju pěkně - takové obětiny nepřijímám, to by mě ponižovalo mnohem víc, než nebýt manželkou a to, že jsem se jaksi vnutila.......asi by to moje hrdost nerozdýchala.