Re: Přítelkyní/přítelem navždy?

Mata, já to sice chápu, ale ty tu podsouváš, že žena nemůže být šťastná, protože si muž nechává zadní vrátka.
To je příliš zjednodušený pohled na věc a je jasné, že ti všichni budou oponovat, aniž by museli popřít, že tebou popsané vazby musí být v každém případě jiné.
Ty vztahy jsou tak spletité,je spousta variant soužití na hromádce a i v případech, kdy bys mohla mít pravdu, nevidím smysl těm ženám to takhle připomínat.
Pro mě osobně je svatba až příliš spjatá se společenskými omezeními a majetkem - dokonce natolik, abych jí téměř pohrdala. Naopak mám dojem, že většina žen, vynucujících si svatbu, se hledí někomu pověsit na krk a pokud možno s jistotou.
Chápu tyto ženy, přece jen je žena mnohem víc ohrožena materiálně v souvislosti s mateřstvím, než muž, ale to bylo přesně to, co jsem nechtěla a chtěla jsem žít s pocitem, že můj muž to pro mě dělá kvůli mně samotné, ne proto, že ho se mnou svazuje papír. Bylo to mnohem víc položené na jeho osobní odpovědnosti, mohl si kdykoliv sbalit svých pár švestek a odejít, nebo mě poslat kamsi do dáli.
Mezi námi není a nidky nebyla ta "moderní svoboda", kamarádi, kamarádky, vínečko a kýmkoliv kdekoliv ve jménu svobody, záhadné telefonáty, střežený mobil, střežené účty a peníze.
Jediné, v čem spatřuji nespornou výhodu manželství - se mnou, jako s manželkou se totiž bavit musí - třeba zdravotníci v případě nějaké nehody, nebo při vyřizování nějakých záležitostí. Ano, jako manželé si můžeme mnohem účinněji přispěchat na pomoc a není možné nás jen tak odbýt, když se někomu nehodí jednat.