Pyšní manželé

Ahoj holky, jsem plná vzteku a nevím, jak začít. Jsme manželé 8 let a vlastně celou tu dobu máme dost velké problémy, mně vadí náš nedostatek a problémy komunikace, manželovi problémy se sexem, nebaví mně to, bolí to, poslední dobou máme navíc problémy s manželovou prací a penězma, máme 2 malé děti a já jsem pořád strašně unavená. Můj manžel už je jednou rozvedený, manželka mu utekla po 10-ti měsících manželství, choval se k ní hnusně, dovedu si to představit, navíc měla plnou podporu své matky, manželovi tchyně, která ho neměla ráda. Děti neměli. Většinu těch věcí už jsem tady někdy naznačovala, ale nikdy jsem zatím nezadávala jako téma naše manželství.
Dneska nám volal kamarád. Jsou manželé taky asi 8 let, brali se asi o půl roku později než my, známe je teda kratší dobu. Poznali jsme se v církvi. Kamarádka se od něj před nějakým časem odstěhovala s tím, že už se k němu zpátky vrátit nechce. Mezi námi, já jí chápu, její manžel jí moc nepomáhal, ale vždycky přesně věděl, co má dělat ona a neváhal jí peskovat jak malou holku. Mají chlapečka o půl roku mladšího než je náš starší. Celou tu dobu chodili do poradny, zhruba 1x za tři týdny, jak to vyšlo. Ona si libovala, jaký má bez něj klid, že ani návštěvy jednou za čas na pár hodin nejsou bez konfliktů. Poslední dobou řešili, že se k němu kámoška vrátí, protože podnájem, který obývala, se měl prodat, docela se toho bála. Kamarád volal, že se to ale změnilo, že se to prodávat nebude a že mu kámoška u psychologa řekla, že se k němu vrátit nechce, ani kdyby se prodat musel. Myslí si, že se asi někde zamilovala. Prý plakal celou sobotu. Mluvil s mým manželem dlouho. Když manžel položil ten telefon, byli jsme akorát s klukama venku na hřišti, tak mi to popsal a pak mi povídá, že kámoška musí nejdřív přijít k sobě, aby viděla, jakou dělá chybu, že se jí toho určitě rozpadne víc, protože jeho první žena taky odmítla jít na státnice, když se rozešli a zabalila 4 roky studia. Trochu jsem to teď zveličila, emoce pracují, ale zhruba tenhle postoj. Chvilku jsme se o tom bavili, já jsem zkoušela přimět manžela, aby se na to podíval tak, jakože vyničil svou bejvalku tak, že na to možná už ani neměla sílu, ale to on vidět nechce. Mluvil o tom, že se to ukázalo na tom, že ona se rozvedla i s dalším manželem a má z toho manželství holčičku, víc on neví, protože jak neměli děti, tak spolu nemají žádný kontakt. Já jsem na to opáčila, že on se nerozved jen proto, že já jsem blbec, kterej prostě drží jak kůň, ne proto, že je tak dobrej. A sebrala jsem se, nechala jsem je na hřišti samotné a šla jsem domů. Jsem na.raná jak mraky. Manžel se chová, jako vždycky, jakoby se nic nestalo, nechápe, že jsem na něj hnusná, když vlastně nic neudělal, ale já jsem úplně na mrtvici, když si uvědomím, že on si vůbec neuvědomuje, že by dělal cokoliv špatně. Dá se s tím vůbec něco dělat? Omlouvám se za zmatený a dlouhý příspěvek, snad mi někdo porozumí, jsem ráda, že to sem takhle můžu napsat. Díky za názory. J.