Re: Pyšní manželé

Asi máš pravdu. Potíž je, že stejně jako on nevidí svůj problém, který měl, vlastně v uzavřeném vztahu, tak ho nevidí ani u nás.
Sex máme ob den, ale je to v podstatě o tom, že já si lehnu na záda a on se udělá. Já vím, že to není nic ideálního ani pro něj, ale on se vůbec nesnaží o nic jiného. Občas mám období, kdy mně to trápí, ale protože obecně mám sexuální potřeby mnohem slabší, tak to zase až tak neřeším. Pokud jde o nějakou předehru, tak to skoro nejde, protože mně ubližuje a ještě mi tvrdí, jak je jemný, takže já si to pak taky dělám sama. Když se v tom snažím něco změnit, tak to vlastně zase odnesu jen já, takže to tak řeším, neřeším.
Komunikace je fakt dost slabá. Navíc on je hodně zaměřený na technický hračky, teď si koupil nový notebook, má ho týden a týden není chvilka, aby u něj neseděl. Potřebuje si tam prý něco nainstalovat, ale on je s náma teď doma, chystá se taxikařit, takže odejde něco vyřídit třeba na 2 hodiny denně, pak sedí u pc, vrčí na nás, že mu kluci vykopávaj kabely, že s nima něco neudělám, ale vyžaduje teplé obědy a podobně, takže já tu taky nesedím. Dneska odjel do Německa pro auto, tak je klid, kluci si kramaří, já sem tam něco uklidím, vyperu, pověsím, ale je tu mnohem klidněji, než když je doma. Až se vrátí, tak mi vynadá, že jsme nebyli venku.
Už nedokážu moc o tom vztahu přemýšlet a popisovat ho smysluplně, potřebuju mediátora, protože myšlenky mi víří. Navíc tím, že nevím, jak to bude dál s jeho prací, tak nemůžu nic plánovat, nějakou poradnu a podobně. Ale jsem v patu, mám problémy s depresí, s hněvem. Takže jsem tenhle server využila trochu na vypuštění emocí.