Re: Pyšní manželé

Janko, také mám podobného muže doma. Kolikrát se mnou přestal mluvit a na otázku, co jsem provedla, byla odpověď, že to bych měla vědět sama a jestli to nevím, to je špatný. Když jsem se naštvala já, nemluvil se mnou zas, protože ..... ani nevím. Bývalo to ostrý, i když jsme se nehádali...
Nejspíš je takový odjakživa, možná je to výchovou, ale před svatbou se to těžko pozná, to až jak jsou děti, povinnosti a tak. Taková ta otázka "proč sis ho tedy brala...? " je, myslím, úplně mimo mísu. Člověk se o tom druhém dozvídá věci až potom a to už bývá většinou pozdě.
Poslední dobou je u nás nejčastější hláška, že on jediný vydělává a my se flákáme doma a on se na to vy.ere a skončí a pak uvidíme atd. atd. atd. Chodí do práce, to jo, jenže neocení, že já doma na MD mám taky právo být unavená.
Vyčítá mi dokonce i že dávám oběd mému tátovi, který s námi v domě bydlí a který nám ten dům dal. Vadí mu, když otci nandám na talíř dřív než jemu (i když pak tátovi nesu jídlo až pak). Prostě takové "mačo" názory.
V poslední době doma i pomáhá, jenže to pak okomentuje a .....
Za těch osmnáct let, co jsme spolu, se to trochu zlepšilo, i když asi víc v tom, že už mi to tolik nevadí, že si to poslechnu a nechám být. Kdybych to měla ještě komentovat, už spolu nejsme. Také už se trochu prosazuji, nejsem tolik vyjukaná z těch řečí, spíš už mi vadí jen, když se "ventiluje" před dětmi. To mi vadí dost.
Dřív jsem si říkávala, že to vydržím, dokud jsou děti malé. Teď máme jiné malé děti a nevím, co bude, až budou větší. Nemůžu s čistým srdcem říct, že jsem v manželství šťastná, chvilkama asi ano, ani nevím, jestli bych byla šťastnější rozvedená. Asi to přinese život, jestli to "praskne" nebo už zůstanem spolu do důchodu.