Re: Zlost a vztek u dospělého

heleno, ten tvuj system zní uceleně. ja jsem take četla RaR a i další knihy, vždycky když to čtu tak s dcerkou vycházím celkem slušně. ale pak se to vrátí do starých kolejí. prostě nevydržim. dříve jsem měla takové to autoritativní chování, takže holka si tolik na mně nedovolila, ale ted je to tak na pul cesty. a asi je z toho chudák zmatená. taky je starší, takž pořád se mnou diskutuje, resp. polemizuje. no a to mně rozčiluje. mám pocit, že jsme furt v boji, ale proboha, vždyt to neni normální je jí teprv šest, je ještě malá a já řeším takové věci, co budu dělat až bude v pubertě?
k druhému bodu s hladem to souvisí, to je jasný.
to večerní ppřemýšlení co a jak se stalo a jak to řešit, zavedu.
a bouchnutí kladívkem, to asi radši ne, jednak to kladívko bude vždycky jinde a daleko a jednak se bojím, že něco rozbiju. a taky si na tom v tom zatmění nevzpomenu. to se znám. raději bych s tím vztekem pracovala, nechci vůbec vybuchovat, to znamená nechci to ventilovat ani tím kladívkem. ale je to opravdu těžké, ten vztek je zakořeněný , už od dětství. u nás doma se vše řešilo řevem. ach jo ,a já to tak nesnášela. a ted jsem stejná.