Re: Můj zítřejší pohovor a ztráta sebedůvěry

Sojko,
moc děkuji za další praktické rady, o tom zvířeti jsem ráda, že jsi mi to takhle napsala, asi bych přemýšlela, které zvíře je to pravé a hledala důvody proč, barva by mě asi tak nerozhodila, i s tím už jsem se setkala...a vidíš, teď mě něco napadlo. V době rekvalifikace jsem byla na jednom pohovoru, do druhého kola jsme postoupily tři, už to vypadalo jako tutovka, jako kdy bych nastoupila, jestli potřebuju úpravu prac. doby apod, moc se mi tam líbilo, byl to opravdu příjemný pohovor a teď jak Tě čtu, asi jsem udělala základní chybu, ptali se, proč jsem odešla z té televize, že to určitě byla zajímavá práce a já odpověděla blbec po pravdě, že práce mě bavila moc, ale že šéf nás psychicky deptal tak, že naše parta postupně skončila buď na AD, nebo podali okamžitou výpověď. Samozřejmě jsem neřekla, že šéf byl magor, ale byl, neznám jiný výraz, léčil si na nás svůj mindrák, já už pak ani nejedla a nespala, bála se jít do práce...pak jsem se zhroutila, kolegyně mě následovala za pár dní...jak toto vysvětlit na pohovoru? Ne ani tak to zhroucení, ale odchod, aby neměli pocit, že býv. zaměstnavatele pomlouvám?