Re: Můj zítřejší pohovor a ztráta sebedůvěry

Václavko,
děkuji za držení palečků a vlastně i všem ostatním. Je mi líto, v jaké jsi situaci, dnes je doba taková, že člověk neví, jestli práci, kterou dnes má, bude mít i zítra. Vím, jak to je těžké, ale nenech se chlapem skopávat ještě níž, moje sebevědomí je pod bodem mrazu a to má taky vliv, přitom cizí lidi, kteří mě pak poznají říkají, že jim připadám spíš namyšlená, ale pak se nestačí divit, že jsem vlastně uzlík (no, spíš uzel) nervů a fobií...chlap mě nemiluje, vím to, i když tvrdí opak, jeho chování mluví za vše...práce by mi opravdu pomohla, nejen vyřešit bytovou situaci, ale hlavně bych si připadala zase trochu potřebná...

Pohovor jsem absolvovala, firma moc sympatická, lidi se zdáli příjemní...ale já měla tak strašné nervy, že když se mě zeptali na jednoduchou účetnickou věc, nebyla jsem schopná pořádně a klidně odpovědět, zamotávala jsem se do toho, koktala...jinak se ptali na to, kdybych mohla nastoupit, já můžu klidně teď, na výši platu a pak se mě zeptala na dítě, nejlepší je: "Vím, že bych se neměla ptát, ale máte děti?" Já s tím problém nemám, říkám pravdu, protože mám zajištěné hlídání takřka 24/7, jediná výhoda žití s prarodiči
Ale celkově tomu vůbec šanci nedávám, i když jsem se i modlila, což běžně nedělám, moc jsem o tu práci stála, ale to, že jsem se nechala rozhodit asi moc ok nebylo. Ředitel teda říkal, že nehledají hotového člověka, že počítají minimálně s dvěma měsíci zaučení, to bych zvládla, potřebuju to jen oprášit, ale určitě přijde někdo se sebevědomím jako Eifelovka a vybalí tam na ně vše bez chyby. Prostě to cítím, že neuspěju. Do konce týdne prý probíhají pohovory, pak dají vědět, ale asi bohužel...asi začnu hledat práci někde u linky, to snad zvládnu...navíc jsem dneska dostala pokutu za špatné parkování u dětské dr., to jsem si říkala už ráno, to ten den pěkně začíná.
Všem Vám moc děkuju za držení palečků, podělala jsem to...přitom bych tu práci chtěla moc moc a vím, že by mi měsíc učení stačil, zvládla bych to.