Přípravek na ovládnutí vzteku

Ahoj, zajímalo by mě, zda podobně jako existují léky na deprese, úzkosti atd., zda existuje něco na ztlumení vzteku resp. na lepší zvládání situací, aby člověk nereagoval na sebemenší blbost neadekvátním výbuchem vzteku provázeným výroky a činy, kterých posléze lituje Byla jsem odjakživa vzteklejší,ale co se děje v poslední době, je síla...prostě si uvědomuju, že už to není jenom týden před menstruací, kdy na zbytek rodiny ječím,že je to slyšet při zavřených oknech až dole na parkovišti(bydlíme ve 3. patře),dupu, demoluju, co mi přijde pod ruku a padají rány a facky, ale vpodstatě je to těeď skoro non-stop. Vždycky si dám předsevzetí, že se nenechám vytočit,budu se krotit a řešit věci v klidu, ale dopadne to pokaždé stejně. Pak mám z toho splín a je mi zle psychicky ale i fyzicky (klepu se, tlak mám nejspíš v té chvíli podstatně vyšší, buší mi srdce nemůžu pak z ročilení usnout)a strašně mě mrzí, jak jsem se zase chovala a nezvládla situaci. Zejména tento víkend byl opravdu "vydařený" ani včera večer to nebylo o moc lepší, byť jsem se zapřísáhla, že takhle ne a že se budu krotit. Téměř 100% iniciátorem těchto situací je můj 5 letý synátor, který dokáže non-stop provokovat a jen čekat, kdy se mu to podaří natolik, že vybuchnu (vpodstatě to je sled provokací jedné za druhou a sled činností, o kterých bezpečně ví, že nemá dělat a že mě vytočí). Je zdivočelý neuvěřitelných způsobem, všichni ho označují za hyperaktivního - podle všech možných příznaků si myslím totéž, ale od odborníka to zatím potvrzeno nemám...hodlám to řešit až půjde do školy v tuto chvíli mi nepomůže,ani varianta typu "on za to nemůže, nedělá to schválně" ani varianta "je to rozmazlený, nevychovaný parchantě - blbě jsme si ho vychovali"...prostě když mi po tisící zdrhá na ulici a bezhlavě letí pod nejbližší auto či tramvaj jenom proto, aby provokoval a maminku vytočil, tak prostě musím zamezit tomu, aby ho něco přejelo bez ohledu, zda za tohle chování může on, já či diagnóza hyperaktivity. Stejně tak když doma místo jídla skáče po stole, tak prostě mě to neskutečně vytočí, ať je příčina jakákoliv.A neposlechne ani půl slova, dělá si co chce, je drzý a provokuje...neplatí domluva, zákazy, odměny, tresty - nic. Ve školce se chová celkem mravně do chvíle, než pro něj přijdu, pak začne v šatně rodeo, že ostatní rodičové žasnou.Totéž v cizím prostředí před cizími lidmi, u lékaře atd.-tam je jak andílek - dle všech je úžasné, usměvavé, komunikativní a miloučké sluníčko, vzorně vychované (zdraví, děkuje, chová se velmi slušně)...zato, jakmile opustíme takovévo zařízení, začně řádit, hulákat,utíkat a chovat se jako spratek. Když na něj houknu, tak mi klidně řekne "Zmlkni!" nebo "No tak se nezblázni!" A když řeknu, že něco dělat nemá a nebude, tak se dozvím: " A stejně to dělat budu a budu... a chyť si mě...stejně mě nechytíš...(zdrhá)...a stejně to udělám, hehe atd. atd." Snažím se chvíli jednat v klidu, ale když tohle je např. o víkendu od rána do večera a ve všední dny od vyzvednutí ze školky cca v 17 hod do večera, tak prostě dřív nebo později vypěním a pak to začne lítat. Jediný, co na něj platí je ignorovat, pokud nereaguju a tvářím se, že jeho hlášky neslyším a činy přehlížím, tak toho po chvíli nechá resp. přejde k další, jiné provokaci. Ale celkově vidím, že to dělá hlavně proto, že ho baví mě vytáčet. Když se někdy fakt držím a stále reaguju klidně, tak toho nakonec i nechá a dá se sním aspon chvíli fungovat normálně, i když divoký a pořád v pohybu je tvale, nějaká činnost v klidu to u něj vůbec nehrozí.Bohužel v poslední době ty situace fakt nějak nezvládám a vypěním hodně rychle, o to víc on pak řádí, já taky a je to u nás "italská domácnost". Občas se do toho ještě přimotá tatínek, kerý je jinak ale velmi klidný a pohodový, ovšem když jsem v ráži, tak ho seřvu taky Nechci to svádět všechno na mládě - takhle divokých je asi spousta kluků v jeho věku, uvědomuji si, že hlavní příčina je ve mě, že příliš rychle mě popadně neskutečný nával vzteku a pak už to prostě jede jedno s druhým jako lavina.A na to on čeká a to ho právě baví. Já pak mám depku z toho, že mu ve vzteku řeknu hodně ošklivé věci, řvu na něj, dostává na zadek, občas padne i facka. je mi z toho pak strašně, protože je to moje jediné, milované dítě, dýchala bych za něj, strašně se o něj bojím, v práci se mi po nějm stýská... a pak se chovám ve vzteku k němu tak ošklivě.On je celkem splachovací, brečí a zachvilku už se směje a znovu provokuje, nicméně nechci se takhle chovat, chci řešit věci v klidu, i když je to s ním občas obtížné. Nechci tady teď řešit, co s mlaďasem - zda jít k psychologovi pro výchovnou radu či pátrat, zda je v normě či jde o hyperaktivitu...tohle fakt hodlám řešit až pokud by s ním byly problémy ve škole (ve školce zlobí v rámci normy, jako všichni ostatní,je oblíbený, problémy nemá), ale chci řešit sebe. Pokud jste dočetli až sem - díky...je to román. Prosím tedy o radu: existuje nějaký přírodní prostředek na zklidnění a lepší zvládání vzteku nebo i tedy nějaké léky chemické? Psychoterapii předem zavrhuji...Kdo takové léky předepisuje - praktik? psychiatr? Hlavně bych ale potřebovala, aby takové případné prostředky člověka netlumily...pracuji duševně a potřebuji mít v práci čistou mysl (stačí mi to nevratné zblbnutí, které pociťuji po mateřské)a jezdím autem, takže nemůžu být utlumená. Bohužel na mě působí tlumivě kde co, např. i obyčejný ibalgin (a to dost - reakce výrazně zpomaleny, ospalá). Omlouvám se, pokud vám přijde toto téma banální...vím, že v porovnání s opravdovými problémy, jako jsou deprese atd. je nějaká vzteklost prkotina, ale komplikuje mi to život, obzvláště v poslední době... Dík~