Re: Vyjmenovaná slova po B

"Právě, že v tom každodenním životě je prostě nutné se dopracovat ke správnému výsledku a pokud možno co nejrychleji (u pokladny, když kontroluju, jestli mě nešidí, v obchodě, když počítám, jestli si můžu koupit 5 rohlíků nebo jen tři, když rozděluju bonbóny mezi partu dětí a chci, aby mi nějaký zbyl....). Takže praktičtější je prostě to umět a nemuset řešit, proč to tak je."

- To člověk většinou už umí, když to delší dobu používá (má to zažitý stejně jako ten co to šprtal), proč to tak je řeší hlavně u typu situací, se kterýma se ještě nesetkal. Tam je pak nahranej ten co to má našprtaný. Ten co to má zažitý a rozumí tomu není nahranej ani v jedný z těch dvou situací, tak kterej je na tom líp?

"Pak je tu ještě otázka zafixování si, někomu se lépe fixuje tím, že si na to přijde sám, jinému se naopak lépe fixuje, když stokrát napíše stejný příklad se stejným výsledkem. Někomu je psaní k ničemu, ale je fajn, když ty příklady a ta čísla slyší. A někomu nepomůže nic a bude si pokaždé odpočítávat na prstech nebo s sebou nosit kalkulačku...."

Přijít na to sám je podle mě ideální způsob, jak opravdu nejlíp pochopit princip. Můžeš ho samozřejmě pochopit i tak, že Ti někdo řekne jak to máš chápat, už to nemá tak dobrej efekt, ale naučit se to můžeš.
Fixování je druhej stupeň, to bych do toho nemotala, když přijdu na princip násobilky, tak to přece neznemaná, že ji budu házet z rukávu. Vždycky se to fixuje používáním a opakováním. Ale rozdíl je, jestli dostaneš za domácí úkol naučit se nazpaměť výsledky násobení a nebo jestli tak často počítáš s použitím nějaký pomůcky až si to pamatuješ bezděčně.