Je život jako bonboniéra?

Přestaňte se tu hádat o důležitosti vzdělání a raději napište, co vám osud přihrál do vínku úplně náhodou a považujete to za důležitý. Jak moc si myslíte, že máte svůj život pevně v rukou (naplánované vzdělání, sňatek, dům, dvě děti) a jak moc je váš život dílem náhody? Kdo se věnujete profesi, o které jste snili od dětství, kdo jste s partnerem, kterého jste potkali na SŠ, kdo bydlíte ve stejném domě od narození?
Pro mě - špatný - úraz bráchy a následný rozpad celé rodiny
Dobrý - čirou náhodou a impulsivním rozhodnutím jsem zakotvila na dva roky v Británii, měla jsem lístek, dopis od au-pair agentury a 50 liber v kapse. Imigrační úředník to se mnou těžce nedával(rychlokurz angličtiny podle Malíře - Anglicky za 3 měsíce), ale jk jsem prošla Doverem, už to pak šlo samo . Bez pochyby to bylo to, co mě posunulo dopředu a vrátila sjem se jako jinej člověk.
A mého současného muže jsem potkala v zaměstnání, které jsem neáviděla nejvíc ze všech prací, které jsem kdy dělala(a to jsem i myla záchody a zasviněný sporáky na horskym hotelu).
Když jsem byla na zdrávce, bavily jsme se s holkama tím, co kdo bude dělat v roce 2000. Byla jsem si skoro jistá, že budu vdaná, mít dvě děti, byt v paneláku a škodovku. No a ono (naštětsí) to dopadlo jinak.
Řídíme si životy, nebo jsme unášeni(muži se mohou zúčastnit také) jako to pírko?