Re: Je život jako bonboniéra?

mám to stejně.....jakmile si pomyslím, že "dobrý", tak je zle. hodně to je spojený se zdravím, až mi z toho jeden čas opravdu "šibalo" protože to bylo ještě spojený s šikanou v práci, snažila jsem se to řešit atp. a o práci stejně nakonec přišla....a místo odpočinku jsem celou zimu lítala mezi mýma 3 chlapama a rýmičkama a po pohovorech....a vůbec nemám pocit, že do toho ještě stihnu si najít a udržet novo práci

naposledy v pondělí ráno si na školním bruslení zlomil starší syn neštastně holeň. Zatím je v nemocnici, má vysokou sádru (hrozila i operace osteo...něco) a minimálně 6 týdnů ho budu do školy tahat autem jen na vyučování.

a to mám dneska pohovor na místo, kde se případně dělají dlouhé směny...babička se zdravotně zhoršuje a i psychicky....hodně je protivná na děti a nemohu po ní chtít aby denně dojížděla mi vyzvedávat děti (už to je o tom, že nejradši bych jí neobtěžovala vůbec a to jim hodně pomáháme, aby někdo neřekl)a manžel "jak na potvoru" jde nahoru s objemem prací (dalo by se říct karierně, ale on je placen ze zaplacených obchodů), ale tady na maloměstě v chudším regionu a v krizi (z marže skoro nic už nemá jako před r. 2008), taakže se teprve uvidí, jestli nás "uživí". a když se zdrží u zákazníka 150 km daleko tak těžko vyzvedne děti (i když normálně nadstandardně funguje)



lehce hysterický