Re: Je život jako bonboniéra?

tak já jsem prototyp člověka co ví co chce, jde si za tím a pak to dopadne. Náhody hrají v mém životě naprosto minimální roli.
Co budu dělat jsem zjistila ve školce, po základce jsem s konkrétní myšlenkou šla na gympl a následně na VŠ. jediná náhoda je asi můj manžel, který o mě v opilosti zakopnul... nicméne spadnul do mého životního hamonogramu . Zatím vše vychází.
Když čtu tvůj příběh, lassie, tak mě napadá, že jediné co jsem jsem nestihla je zahraniční studium či jiné získání jazykové znalosti - to jediné je bída... a někdy se cítím v tomto méněcenná (kdekdo se chlubí zahraniční praxí, či minimálně plynulou znalostí 1-2 jazyků). Ano, je to dnes moderní. Na druhou stranu v práci se cítím trapně tak 10x ročně, platové ohodnocení to neovlivní, tak co . nezblázním se, nemusím mít všechno. A když se hecnu a bude třeba tak se naučím.
Hezké téma