Re: Je život jako bonboniéra?

No, já nemyslela na "plánování", jak dopadnou nějaké konkrétní záležitosti, v tom jsem na tom podobně jako ty, spíš že je dobré mít takovou "všeobecnou" vidinu dobrých konců, i přes dílčí neúspěchy. Já si prostě nikdy nepředstavovala (resp. vůbec neuvažovala o takové možnosti), že jednou skončím s nedostudovanou školou jako alkoholička s násilnickým manželem pod mostem, ale prostě ve spokojené, přiměřeně zabezpečené rodině s 2-4 dětmi, s nějakou kvalifikací, kromě toho jsem měla nějaké představy sportovních úspěchů ... A to se nakonec (prozatím, ťuk ťuk), naplnilo nebo naplňuje, ale samozřejmě dílčích "proher" bylo taky dost, to asi snad bez toho ani nejde? (a nebo prostě tu "pozitivní představivost" nemám tak vymakanou )