Re: moje děti děsně řádí

Yuki, už jsem chtěla psát, že jsi měla geniální dítě, páč mě se juniora ve 2,5 taky moc nedařilo dlouhodobě pacifikovat...
nicméně to s těma odměnama jsem dělala taky - a taky ji dát hned do ručičky, když byl ještě malej - bylo to teda zejména kvůli doktorům atp.

A pak se mi dařilo pacifikovat ho povídáním - furt jsem něco mlela, hlavně jen abych mu zaměstnala hlavu, on to poslouchal a nedělal krávoviny... měla jsem říkačku nebo rýmovačku snad na každou činnost, kterou jsem dělala... kamarádky na písku se mi smály, že na něj furt melu, jenže jim se to mluvilo, všechny měli holčičky, který i v tý nejzlobivější formě nedosahovaly ani 50% akčnosti mýho synka...

Když mu bylo 6 let, to byl už úplně v pohodě, co v 6-ti už daleko dřív.

Jenže u zakladatelky to komplikuje to, že se ty dvě starší v podstatě jakoby trumfujou.
Možná bych poradila, aby tu velkou namovtivovala na hlídání a zabavování té 2,5 leté - nějak tak, aby to zvládla, ale bylo to ještě v rámci normy - nějakou hrou, čímkoli. Je to třeba za holky vymyslet - mě teď teda zrovna nic nenapadá, ale určo se něco vymyslet dá. Nebo jim s sebou vzít nějakou malou hračku - panenku, zvířátko a třeba malou krabičku a zaměstnat je tím, že jim budu říkat co s ní mají děla třeba- dej panenku do domečku (krabičky), aby se vyspinkala... tááák, panenka spinká.... a už je ráno.... atd... a oni budou s tou panenkou manipulovat...
Takhle podobně jsem synka manipulovala ke klidu taky, když bylo potřeba ... docela se mi to dařilo.... hlavně bylo důležitý nenechat ho se rozjívit, pak už to bylo napytel a nezabral na nic!
A dát jim pak odměnu, když to aspoň chvilku dokážou...

Jinak se zakladatelkou soucítím!!!