Re: moje děti děsně řádí

Anni,
no ale já asi už nebyla jen drobná a hubená. A fakt jsem nejedla. Taky jsem třeba nesnesla dudlík, takže mě od narození krmili lžičkou (kojená jsem nebyla, prý mamka přišla u starší ségry o mlíko po nějakém šoku a u mě se jí ani nespustilo ), sice jsem hodně brzy uměla pít z hrnečku, ale jídlo byl prostě problém. Nic nezmohla ani teta, dětská zdravotní sestra, co pracovala v jeslích a těch dětí za život poznala a zvládla dost. Byla to mamky starší sestra a chtěla mamce ukázat, jak se to dělá....no a co....no a nic . Akorát měla veškeré moje jídlo na svém oblečení...
Pak mi ségra vyprávěla, že jsem nějakou dobu nejedla nic, v čem nebyl banán. Takže mi dávali kolečko banánu i do polívky, prostě do všeho. Jenže problém byl v tom, že banány tehdy nebyly pořád, že jo .
Jo a normální miminka se o jídlo hlásí. No a já to první vyfásla zrovna nehlásící se . Nakonec to vyřešila flaška, Nutrilon a sledování hodin, ale taky trvalo několik měsíců, než se přišlo na to, že tohle dítě prostě hlad necítí. Když měla zlomenou ruku a musela na operaci, byl problém, protože v nemocnici sledovali, jak jí a pije. A ona tři dny nejedla a nepila.....a přitom byla úplně v pohodě, žádné protivné děcko....tenkrát zase pomohl meloun....ale i doktorům to dalo docela zabrat.