6.10.2015 17:19:45 Monika
Re: Bývalé vrcholové, závodní sportovkyně a sportovci
Sportovala jsem organizovaně od 7 let, soutěží jsme se účastnili cca od 10 (v tom "mém" sportu to dřív moc nejde, je technicky náročný) a v podstatě vždycky jsme, ač z malého města, hráli na nejvyšší možné úrovni v dané věkové kategorii. Akorát že tehdy se třeba celostátní mistrovství hrálo až od kategorie starších žákyň (a to byl jednorázový turnaj), celostátní dlouhodobé soutěže až od dorostu, u malých dětí se nic nehrotilo. Trénovali jsme maximálně 3x týdně, víckrát to u nás nešlo (nebyli jsme žádné tréninkové středisko a trenéři byli dobrovolníci) plus turnaje o víkendech. Na malém městě nikdo tehdy pravidelně na "rodinné výlety" nebo chalupy nejezdil, takže rodinu to nijak nezatěžovalo, občas jel taťka s naším autem jako jeden z řidičů, později už jsme používali spíš hromadnou dopravu nebo vlastní mikrobus. Nevzalo mi to nic, při této frekvenci tréninků a minimálních vzdálenostech v našem městě jsem bez potíží zvládala všechno další, o co jsem měla zájem, včetně diskoték, když jsem náhodou měla chuť (většinou jsme je navštěvovaly hromadně s celým týmem
) Dalo mi to strašně moc, mám se sportem (kolektivním) spojenou fůru zážitků a zkušeností (včetně různých zájezdů, pobytů, soustředění ...
), zůstalo mi hodně kamarádek nebo i jen "známých" (a to i z jiných týmů třeba), ale i to je fajn. Opravdu vrcholově ve stylu trénink každý den a někdy dvoufázově jsem trénovala až jako dospělá po přestupu do Prahy, při studiu VŠ, a neomezovalo mě to taky nijak, protože mě to strašně bavilo. Pokud se jedná o takový vrcholový sport, kde už malé děti trénují každý den a spoustu času ještě zabírá cestování, tak mi to taky nepřijde ideální, ale pokud to dítě baví a nebere to jako újmu a zároveň rodiče to jsou ochotni případně absolvovat s ním, tak proč ne?
Odpovědět