Re: Až z nás budou seniorky

Já, resp. my /s manželem/, se o ně nestaráme u nás doma, ale u nich doma. Co jsem kde vyslechla, vyčetla apod., tak doporučení jsou nechat je v dom. prostředí a apelovat na jejich samostatnost. Akorát že to je prostě pořád horší. O víkendu, jak bylo vedro, tak mi nějak extra nebylo, manžel taky mlel z posledního a do toho tchýňka, že jí teče voda z pračky. Manžel naštěstí byl doma, tak jel a nemohl najít, odkud ta voda teče. Takže rychle vše vytřít, má tam koberec, vytáhnout koberec, dá sušit, uklidnit máti a co se stalo. Já nevím - říká, najednou tam byla voda. No tak přijel domů s tím, že nesmí sama prát, až bude chtít, manžel přijede. Ona volá za hodinu - voda teče šachtou. Tak zas tam jet, ale tentokrát jsem tam jela taky, protože mi pořád ta voda nešla z hlavy. A co se nestalo. Ona nemá odpadní hadici do odpadu přímo, ale do umývadla, protože si chytá tu vodu z pračky a zapomněla na ni a nechala ji na zemi, takže pračka vytekla na zem. Ale to jsem z ní dostala já poté, co manžel zjistil, že jak byla v panice, tak urvala v šachtě kohout, jak s tím ramplovala. Ona ze strachu lže, někdy protože zapomene, ale my jí nenadáváme, jen potřebujeme vědět, co a jak se stává, abych to pro příště eliminovali. Ale pak si připadám jak detektiv. A když udělá nějaký malér, tak to už z ní vůbec nedostaneme /když si to uvědomí/. Ono se řekne hovadina, ve finále jo, ale když je toho příliš, tak jsme přijeli domů a já sedla, manžel řekl -půjdeme na zahradu? - a já začala bulet, jen tak, vlastně nevím proč, to samo. A volá táta, že má průšvih a že rychle, než přijde máma. Já uřvaná, rychle se dát dokupy, aby nic nepoznal a rychle jet - on si chtěl uvařit kafe a dál plastovou rychlovarnou konvici na plynový sporák - zapálený. To jsou příhody víceméně tzv. vtipný, ale pro nezúčastněný, pro toho, kdo skáče, lítá a dává to dokupy, tak moc ne. Dřív jsem se podobným občasným věcem smála, ale teď už ne, teď mě zatrne a říkám - proboha, co to bude příště a kdy - hlavně ne zítra, zítra si potřebuju odpočinout.