Re: Až z nás budou seniorky

Alžběto - pod co prosím spadá to číslo? Asi ho využiji - já se třeba děsím, aby tchýně nebo naši neupadli při vylézání z vany /hlavně u toho/. Já teda takhle sebou řízla doma při nalézání do vany - syn si dával olejovou lázeň a jen vodu vypustil, neopláchl vanu a já si tam stoupla - teda já vypadala, to bys musela vidět, nějak jsem to ustála, že jsem neupadla rovnou jak špalek, ale urvala jsem zástěnu, jak jsem se chtěla chytit a nějak jsem se pomlátila, ani nevím o co, na obličeji jsem měla příšernýho monokla a nohy a ruce - ani nevím o co - asi o baterii - tu jsem naštěstí nevyrvala. Kdyby takhle upadli oni, tak jsou mrtví. Ale úpravy ti nedovolí, tchýně básní o nový obývací stěně /to jsem jasně řekla důrazný ne/, ale na koupelnu, kam by se daly madla, si sáhnout nenechá, že je to zbytečný. U našich to je stejný, přitom tam mají ještě babi - nechápu, jak babi leze do vany - ve svých letech. Ale ne, na to se sahat nebude, táta tu koupelnu nějak vylepšoval před 20 lety, tak přes jeho mrtvolu. Peníze mají, jak naši, tak tchýně, ale aby je dali do toho, aby se jim zlepšil život a byt byl bezpečnější, to ne, jak do dubu. Tchýně pořád - aby po mne tady něco zbylo - jako peníze. Pořád říkáme - tento na peníze, to není důležitý, důležitý je, abyste žila v klidu a spokojená v bytě, to je podstatný. Já ale nemůžu napochodovat s bandou řemeslníků a říct - konec diskuze, bude to takhle. To nejde. Všechno má svou míru.