Re: Čekání na katastrofu

Ty máš se mnou prostě nějaký problém, což, Buchli?
Už na mě většinou ani nereaguješ, spíš o mně někomu píšeš. Ale posluž si, nevadí mi to, občas sem píšu, občas ne...jako všichni ostatní.
A názor mohu mít doufám také jako všichni ostatní.

Víš co, že tu 20, 30 lidí radí psychologa - možná by to stačilo jednou...dvakrát, odpovědi jsou většinou identické jak přes kopírák, tuto diskuzi jsem tedy nečetla.

Já píšu svůj pohled na svět, jako ty třeba.
Pokud s tím nesouhlasíš, já tě nenutím mě číst...někdo to třeba čte rád a třeba mu to něco dá...těch lidí možná není moc, ale - řekni mi jediný důvod, proč bych nemohla ukázat taky něco jiného?

Psycholog ti pomůže, nasměruje, možná podrží, pošle za psychiatrem...a co dál? Jsou okamžiky, kdy je to nutnost...Ale - NIKDO za druhého žít nemůže, dlouhodobě rozhodně ne....proč tedy to nevzít SOUČASNĚ i z jiné stránky. A některé principy života prostě neoblafneš, i když děláš, že nejsou, že je vše přísně věděcké a materiální, vše prozkoumané a prostudované a na všechno se najde pilulka nebo účinná rada (navíc zvenčí).

Navíc sehnat dobrého psychologa a i psychiatra je umění, a ona ani návštěva dobrého psychologa se nerovná vyřešení problému, člověk musí hodně i sám.

Nenavážej se tedy prosím do mě, když nerozumíš, co říkám, když nemluvím tvojí řečí nebo neříkám to, co se tobě líbí.
Naštěstí je tu dost "poradců" či radílků, aby si každý vybral to, s čím on sám souzní...stejně jako to dělám já, když tu hledám radu, a hledám ji tu ráda, protože si vždycky vyberu.
Proto sem chodím...dostávám a taky dávám - mé zkušenost, náhled mojí filozofie (jako koneckonců všichni)...a nikomu ji snad - tu filozofii (možná tedy se dá říct "už" - sebekriticky ) necpu.