Re: Čekání na katastrofu

7mi,
k tomu AHDH/ADD - ono je každé něco trochu jiného, u ADD chybí ta hyperaktivita a je spíš zasnívání, neudržení pozornosti, chaotičnost, spíš tím trpí dívky, zatímco ADHD kluci.
Z té stránky, jak odkazovala Cimbur, jsem si dělala testy a vyšlo mi to skoro stoprocentně, včetně toho sklonu k závislostem, přejídání atd.
A hlavně tam platí, že nad sebou potřebuju bič a pak tak nějak funguju, tedy spíš než bič nějakého průvodce a tahouna životem, ideálně někoho, s kým mám dobrý vztah a plně ho respektuju. Ona je největší sranda, že i bez nějaké dg. tohle asi máma věděla, ale štvalo ji mě pořád popostrkovat a pak kontrolovat. A když jsem se vymanila z její kontroly, začalo to se mnou celkem rychle jít s kopce, protože jsem hledala cesty, jak tu "buzeraci" obejít a jak si dopřát to, co bych neměla a už to jelo. A s MM to samé.
Ono celkově - byla jsem dost obtížně vychovatelné dítě, ale všechno zakrylo to, že jsem se výborně učila, hlavně tedy na ZŠ, pak už ne, jak se muselo zabrat, tak už to nešlo, ale na ZŠ mi to šlo samo a výborné školní výsledky zakryly všechny ostatní problémy. Sestra třeba nebyla tak chytrá na učení, ale máma tvrdí, že jí stačilo něco říct jednou a spolehlivě fungovala a ve škole se to snažila dohnat pílí. Dneska život zvládá v pohodě a i pracovně se jí daří.
Jenže skoro v 50 s tím člověk těžko něco udělá, když si "dopřál" spoustu let životního stylu, který nezvládá, ale dává mu pocit svobody, kterého se nechce vzdát. Ta "nešťastná žena středního věku", jak Cimbur popsala, na mě sedí úplně přesně.