Re: Co je a není traumatizující

Ta nemocnice bez rodičů prostě trauma je.Ja jako 4 leta po 2tydennim pobytu ve špitále přestala mluvit a pocuravala se.Mama vypracuje,že jsem se normálně vrátila o 2 roky,po dvou měsících doma se to upravilo.Vazte si možnosti být ve špitále s dětmi.Byla jsem několikrát na malých jedno -dvoudennich hospitalizacich a u nás na pokoji třeba byly 2 děti na stejném zákroku bez doprovodu.Kdyz se děti probiraly z narkozy,plakaly,bylo jim blbě.. .pobíhala jsem mezi nima a vůbec nechápala,jak je tam mohl někdo nechat ,když měl možnost být tam.Potrebuji pohladit,uklidnit - sestry na to nemají čas.Ten jeden den snad nějak jde vyřešit u každého...nechapu.

Na druhou stranu protektivnost typu : radši mu koupím novou aktovku,i když nechce,aby se mu náhodou nesmali- to je zase az moc.