Re: Rozdat a spolehnout se, nebo si spíš nechat rezervu?

Synovi jsme pomohli se osamostatnit malým "startovacím" bytem. Dnes už bych si to dovolit nemohla, před 15-ti lety jsme za pomocí dostupných úvěrů a jejich splácením a za pomocí pronájmu onoho bytu, to ještě šlo. Tenkrát jsem nepřemýšlela o tom, jestli mi to syn někdy vrátí. Chtěla bych aby to vrátil zase on - svým dětem. Pomoci jsem mu chtěla a rozhodla jsem se tak, jelikož nám kdysi rodiče moc nepomohli, (razili zásadu " ať se mladí starají" - takže máme za sebou úspěšné doplacení dvou hypoték - naštěstí jsme nepřišli o práci, neonemocněli, ani se nestalo nic hrozného) i když by tenkrát mohli. Jediný kdo nám dal kdysi peníze na bydlení byl můj milovaný dědeček - uměl vždy pomoci v pravou chvíli, když jsme to opravdu potřebovali. Neměla jsem možnost mu to nijak vrátit - žil a dožil na Slovensku, ale nikdy mu to nezapomenu. Jsem ve věku, když už budeme pomalu dědit majetek po našich rodičích a vidím to tak, že už to nepotřebuju. Spíš jsou to zase starosti...