Re: Rozdat a spolehnout se, nebo si spíš nechat rezervu?

Rozhodně nic nerozdávat a nechápu seniory, kteří rozdávají a pak doslova čumí. Vidím to ve svém okolí - jedna babi dala mé sestře dům s tím, že ona ho zrekonstruuje a neboj babi, za dva roky tady budeš s námi /kecy v kleci/ a když babi pochopila, že to jsou kecy, tak ulehla a umřela.
Druhá babi zase dala svůj veškerý majetek tetce, ke které jezdila snad dvacet let na víkendy a na výpomoc s domácností a zvířaty a babi poslouchala, jak tetka krásně vypráví o tom, jak se o babi bude starat. Jenže babi zestárla a už nemohla pomáhat a naopak sama potřebovala pomoc a tetka sdělila, že na babi /svou maminku/ se.e, neboť má ještě svůj vlastní život na užívání a ne aby se starala o nemohoucí babku. No a moje mamka na to nemohla už koukat a neodhodlala se dát babi do ústavu, tak se o ni stará - ale kolem toho je celkem hořko.
Takže nic - a pokud třeba věnovat dům, tam jen s podmínkou - snad to dneska už lze, ale nevím, nepídila jsem se. Nicméně nehodlám nikomu nic dát, ale jsem si vědoma, že v určitém věku a za určitého stavu bude potřeba pomoc od dětí - a jestli dá Bůh ještě rozum, tak pak věnovat tomu, kdo se starat bude. Žádný dám a až pak nastane, tak se postaráte - ono se na to pak rádo zapomíná.
Však je to vidět i z diskuzí - rodiče mají pro své děti místo vždy, ale děti pro své rodiče málokdy.