Ríša celé léto studoval problematiku sněhu na pohádce "Veselé Vánoce s Teletubies", a zimy se tak dočkal náležitě připraven.
Patrně všechny mámy, když jim řeknu, že mne nechtěli nechat v nemocnici s 13 měsíčním dítětem, které jsem kojila, budou stát na mé straně. Zdravotničtí pracovníci možná budou hájit své zájmy a říkat něco o špatných podmínkách, ve kterých musí pracovat.
"Kam s ním?" ptali jsme se někdy před půl rokem, když jsme dostali na syna papír s diagnózou autismu.
"Maminko, já chci na tramvajku," špitá můj syn denně, ale jak ubíhají týdny našeho nového života - na venkově - se stále menším důrazem.
Bojím se, že se zavedením regulačních poplatků u lékaře děti právo na zdravotní péči ztratily.
Můj první syn, Ríša, toho musel vydržet hodně. Často jsem ho, už unavená z toho neustálého pláče, nechávala plakat v postýlce, jestli to není jen nějaký rozmar a nepřestane sám. Věděla jsem, že by pomohlo, kdybych ho vzala do náruče.
Také je vaše dítě opožděné v psychomotorice? Jste v pohodě, protože to přeci dožene? Ale co když ne? Mému synovi se to stalo.
Je to tak jednoduché. Cítíte se nemocní? Prostě jdete k lékaři. Ten Vám předepíše léky, klid na lůžku a za týden jste fit. Mého syna však postihla nemoc, která léčitelná není. Nedá se na ni vyzvednout recept do lékárny. Jedinou pomocí je intenzivní odborná péče. Taková ale v našem "sociálním" státě neexistuje.
Už je to zase tady, mám pocit, že už doma s dětmi nevydržím ani minutu. Mateřská a postižení našeho syna mne naprosto vyčerpávají.
Nechci jiné zdravé dítě výměnou za to mé postižené.
(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Publikační systém WebToDate.