Diskuze : Zdraví : Děti v nemocnici

Nefér? Nepociťuji, že by z toho oni měli trauma. Prostě to berou tak, jak to je.

Kat., jestli tam chodíš, tak tam často uvidíš i děti školkové, co mají své profily a zřídily jim je jejich rodiče. Já to také nechápu!
Své dceři jsem ho zřídila v 11. letech, jelikož s ní nikdo "neka" a nechtěl jí nikdo nic posílat, protože veškerá třídní komunikace probíhá přes FB Messengera. S dcerou máme dohodu - já znám její přihlašovací údaje a do doby řekněme, kdy není právně odpovědná sama za sebe mám na její účet přístup. Hlídám, koho si přidává do přátel - případně spolu prodiskutujeme, proč nechci, aby tam toho či onoho měla... a proč to či ono nechci, aby dál sdílela, zveřejňovala...

Ze se clovek vyhyba situacim, ktere jsou mu neprijemne je logicke, ale takovou fobii, ze by radeji clove nechal dite utopit, protoze cestou k nemu by musel probehnout pavucinou s krizakem...neverim, ze takovy clovek tu prispiva...

To nevím, když bych viděla, jak se mi dítě topí, myslím, že nějaký pavučiny bych si nevšimla - to jsem si jistá.
Co se týká toho létání - hrozně jsem to řešila, dlouho předtím, než letěl - on strašně moc chtěl a i mi řekl, že se bojí, že mu to nedovolím, protože mám strach, ale že by si to přál, že on strach nemá. Já mu slíbila, že může letět, ale učka mi řekla, že i jí se svěřil, že má strach, že na poslední chvíli mu to s hrůzou zakážu a nepustím ho. Učka mi teda nedělala přednášku o tom, že normální člověk z letadel hrůzu nemá, jen se zeptala, jestli ho pustit chci nebo ne. Řekla jsem jí, že ano, protože si to on moc přeje, ale že to je pro mne hodně těžký a že bych uvítala, abych nemusela s ním jet na letiště, že to bych nedala. Takže to jsem nemusela. A ani další děti a manžel neměli přednášku, vědí, že jen souhlasit pro mne bylo těžký, tak se spíš snažili, abych na to nemyslela a abych měla co nejvíc situací, kdy na to můžu zapomenout.

lepim nahodne...

Muj nazor je takovy, ze sve fobie si s laskou pestujeme, ale v pripade, ze by slo do tuheho, tak by sly bokem...mozna by se clovek u toho pokalel, ale sel by do toho.

Ja mam take fobii z pavouku a sama zadne nelikviduji, s radosti ztropim scenu a dobrovolne se oddam pocitu hnusu, ale vim na 100%, ze jit o zivot, ci zdravi mym detem, ci bliznim, tak ho vezmu i do ruky...pak se treba slozim, ale v tu chvili to proste udelam.

Stejne tak by jentak sedla na letadlo, kdyby nebylo jine moznost, jak zachranit zivot svym detem...napriklad. Mozna by se z nej vykulila namol, ale doletela by.

Tchyni umrelo dite. Zbytecne, z niceho nic, zanedbani pece lekaru...byla uplne blokla, mela pocit, ze zadne dite nemuze prezit ten vek, kdy umrela H. Trvalo to leta, ale prekonala se a mela dalsi dve deti, ale pravidelne kolem toho veku, kdy H umrela, tak se vse vracelo, vse znovu prozivala, nepomahala ani terapie, ani leky, ani ujistovani a racionalizace, ze toto se proste uz opakovat nemuze. A co vic, ma to i s vnoucaty...kazde takto proziva v tom veku...kdyby mohla rodit starsi deti, bylo by to idelani, nechtela uz batole...ovsem to jaksi nejde, takze do toho sla...s vedomim, ze ji to pokazde srazi uplne na dno a nekolik dni jenom prozvraci.

Ze se clovek vyhyba situacim, ktere jsou mu neprijemne je logicke, ale takovou fobii, ze by radeji clove nechal dite utopit, protoze cestou k nemu by musel probehnout pavucinou s krizakem...neverim, ze takovy clovek tu prispiva...

Monty - prosím Tě, kde asi tak uvidím u nás letadlo? Když nepůjdu na letiště. No tak na letiště nechodím - to je celý.