Diskuze :Diskuze : podle měsíce narození : září 2002

Ahoj holky,
teda koukám jak reagujete už to vypadalo že ani nepokecáme :-)
Kamyš ty ses dala do třetího...Jsi teda drak a já blahopřeju...
Já taky v kouktku duše chci 3, ale manžel teď stále vyhrožuje že jestli chci 3 dítě že teda ne s ním...Jednak s ním celkem zamával ten porod a taky proto že je mu letos 35 a než Anetka trošku odroste bude mu 40 a to je podle něho nejvyšší čas si jakoby užívat - jezdit po světě a lyžovat a věnovat se dětem a ne se zase doma piplat s mimčem :-) Tak nevím nevím jak to za těch 5-6 let bude :-)
Nám taky dneska skončila školička takže ˇbrzy pocítím co je to mít dvě děti :-)
Anetka je zlatíčko...Celkem dost spinká - klepu, i když teď se mi zdá že pokud nespí že se jí nechce jen tak ležet a že si vynucuje nosení aby mohla čučet...Je to lumpačka.
Tak se holky mějte a pište pište.

Jo, Tamčo, se školkou Ti neporadím, Vojta půjde až teď.

Hani,
jojo čekám kdy to Anetku přestane bavit a začne zlobit...Už teď se mi zdá že nechce moc usínat sama - pokud neusne u kojení :-)
Jinak pocity jsou krásné, jsem moc šťastná a jak jdu ze školky s kočárkem a Kubíčkem tak už si připadám už FAKT jak velká holka....:-)

No porod nic moc...Kubu mám císařem, protože jsem se neotvírala a jim se zdálo že se mimi dusí nakonec měl několikrát omotanou šňůru tak jsem byla za toho císaře i ráda...Teď jsem si šíleně přála rodit normálně...Hlavně z důvodu možnosti mít případně ještě jedno mimi (kdyby ta holčička nevyšla)
A tak jsem rodila normálně...ale někde se mi tam po 4h bolestí blokla hlavička a už jsem byla k.o a tak mi dr. pomohl zvonem ( není to zvon jako zvon ale prý nějaká trubice jak od vysavače a oni připnou kompresorek) a to už pak byla rychlovka...Bohužel mě totálně rozervali takže jsem dost pošitá a ještě mi vylezl hemeroid...Takže dneska po 17 dnech sedím jen na půl dupky, hem. už mylím zalezl ale šev tám stále mám a ještě jsem se tam ani nedívala - nemám odvahu...Takže porod nic moc i když teď s odstupem času mi to už tak zlé nepřipadá :-)
Tatínek byl u porodu a vydržel až do konce...Byl statečný - on tam moc nechtěl...Byla jsem ráda že tam byl a on taky a je z malé úplně hotový a první dny byl i takový nějaký jiný :-)
Kubík to zvládá, sice ho musíne furt krotit ale dá se to...Chce to víc trpělivosti...
Kámošky jsem měla všechny už v porodce, byla jsem na nadstandartu a tam mohli kdykoli a kdokoli, moc mi ten pokoj takhle vyhovoval...
A vzhledem k tomu že jsme se 10.6. stěhovali do nového ( u našich jsme zvedli baráček a bydlíme v podkroví) tak nás teď čeká maraton návštěv zvědavých na miminko a na bydlení...Tak si ještě dávám příští týden oddych a pak je začnem zvát...Vůbec se mi do toho nechce ale jsou všichni neodbytní tak to musíme přečkat :-(

A jak vy???
Jak zvládáte ty hrozné vedra???
A jaké mají kluci vztahy, perou se o hračky???

Ahojky Hani,
moc děkuji...
Zrovna jsem vám chtěla napsat a ty už to víš....
Tak nám to vyšlo, máme páreček...Anetka je užásná a zatím moc hodná - klepu klepy klep :-)
Kubík se snaží a je to pyšná bráška.
Holky já dala taky Kubu ve 3 letech do školky a zvládnul to suprovně...Já bych ho tam řvoucího nenechala...Myslím že mu to prospělo a chodí do dneska do školky rád..tAKŽE JÁ JSEM PRO.

Ahojky,
No nevím jestli já jsem v tomto případě nejlepší rádce. Já mám z naší holčičkou opačný problém. Ta už v 6 měsících vypadávala z kočárku, aby se mohla kamarádit s dětma. Nehledě na to že je dosti od rány a dokáže srovnat i svýho 15 letého bratrance.
Už jsem ji tedy dala loni v září do školky. První týden tam vždycky vtancovala do třídy, druhý týden trochu plakala , ale jen než jsem zašla za roh no pak tam chodila docela normálně. Našla si kamarády, nehledě na to , že paní učitelka je i cvičitelka v Sokole kam chodíme cvičit. Myslím že ten rok ve školce byl docela přínosem. A je fakt , že první dva měsíce jsem to spíš nesnášela já než naše Terča. Později jsem to i já docela oceňovala. Vždy´t je docela příjemné si dojít v klidu nakoupit, vyřídit lékaře, uřady a občas i příjemnou kosmetiku, kadeřníka a jiné věci a odpoledne být plně k dispozici zas dítěti. Přeji hodně odvahy a dejte vědět jak jste dopadli. Marcela