Re: Více dětí - více radosti

krásný článek,mluví mi z duše...zatím máme s manželem 3 děti ve věku 12,11 a 1 rok.Už když jsem čekala poslední, říkala jsem si ,že si nedovedu představit,že by to bylo naposled.Navíc nechceme, aby naše nejmladší zůstala sama až ti starší vyletí z hnízda.Každý den se probouzím s radostí ,že mám tři zdravé děti a že jim můžu zpestřovat svou láskou život.
Ale trápí mě řeči lidí,kteří už jen při zmínce o dalším dítěti začnou mluvit o penězích a dívat se na početnější rodiny přes prsty.Dítě se přece nedá přepočítávat na dovolené v zahraničí a na hodiny strávené v kroužcích.Troufám si říct,že vím o čem mluvím.Sama jsem ze čtyř dětí,od sedmi let jsme vyrůstali bez otce,neměli jsme sice všechno,co mělo spousta dětí v okolí a od určitého věku jsme si uvědomovali,že žijeme skromněji,ale přesto jsme byli šťastní,vždycky jsme si měli s kým hrát,komu se vypovídat,bránili jsme se navzájem před druhými,často si k nám také chodily hrát spousty dalších dětí.Vím,že to pro naši maminku bylo těžké,ale byla šťastná,že nás má a vším ,co pro nás dělala nám to denně dávala najevo.Dodnes máme se svými sourozenci pěkné vztahy a často se navštěvujeme a myslím že nikdo z nás netrpí žádným traumatem z toho,že jsme neměli to nebo ono.Přiznávám ale,že i já se občas nechám svést myšlenkami,jak další dítě zvládneme,splácíme hypotéku na dům,já jsem na mateřské a manželovy příjmy zdaleka nedosahují republikový průměr.Myslím,že nejvíce dětí měli odjakživa ti nejchudší(nebo možná byli nejchudší proto,že měli nejvíc dětí ?)V každém případě byli mnohem bohatější o tu úžasnou zkušenost sdílet svůj život s více lidmi, protože každý člověk nás určitým způsobem obohacuje. Jsme s manželem rozhodnuti mít "velkou" rodinu a tenhle článek mě povzbudil v tom,že když člověk po něčem touží,nemá o tom příliš přemýšlet,ale má za tím jít...