jak je to se mnou

Ahoj!
Po přečtení článku od Kateřiny chci taky přispět se svou troškou do mlýna.
Je mi 30 let, mám dvě děti a děkuju za ně.Sem tam mě taky napadá, jestli ještě třetí, už kvůli tomu úžasnému pocitu, že ve mně něco žije, kvůli pohybům – je to asi ztřeštěné, ale to všem těhotným moc závidím. Ale vím o sobě, že nejsem ta matka s velkým M, která je šťastná s houfem dětí. Ráda bych taky poskytla svým dětem finanční zázemí, aby mohly studovat, co budou chtít, cestovat.. Je to opravdu o penězích a já o tom vím své – zažili jsme doby dobré, kdy manžel úspěšně nastartoval podnikání – i krach, kdy to bylo dost zlé – bude na nájem? Mám si půjčit od našich? Fuj, nerada na to vzpomínám. Věřím, že peníze nejsou to hlavní, ale nedovedu si představit, jak osmiletému dítěti vysvětluju, že na tu školu v přírodě sice jet nemůže, ale přece má ještě 3 sourozence a všichni se přece máme tak rádi! Opravdu nejsem ta, která se vyžívá v oblékání dětí do značkových oblečků a tak podobně. Dokonce je mi to dost směšné – Natálka chodí do plavání a je tam družstvo Nike a Benetton, ty s manželem milujeme, oni snad opravdu žijou jen kvůli tomu. Taky se těším, až třeba příští rok, kdy bude prcek už větší, půjde do služby k babičce a já někam pojedu aspoň na týden jen s manželem. Moc mi to chybí, ten čas ve dvou. Namítnete možná, že se vše dá zorganizovat tak, aby ti dva spolu byli víc. Ale u nás to nejde. Tatínek moc pracuje, babička pracuje..Celý týden, leckdy i víkend jsem s dětmi sama. Ale snažím se užívat si jich, i s nimi – jezdíme na brusle, na kole..
Nezvládla bych ale například dvě děti brzo po sobě, před všemi, kdo to tak mají, hluboce smekám. Anebo dvojčata… Kdybych v té situaci byla, nějak by to určitě šlo, ale bohužel nejsem ta „holka do nepohody“. Vykolejí mě i banality a to v těchto situacích musí být člověk nad věcí – což já nejsem schopná, i když se o to co nejvíce snažím.
Ale všem vám, kteří do toho jdete, myslím do těch hodně dětí, moc fandím