Re: Radši víc než míň aneb?

Milá Kateřino, moc jsi mne svým článkem povzbudila.
Sama čekám v prosinci čtvrté dítě. Zatím jsme se ale o tuto radost nedokázali s nikým podělit. Tak nějak cítím, že ani nejbližší rodina by se nezdržela zbytečných připomínek a já mám ještě v živé paměti, jak mi to v době minulého těhotenství dovedlo rozesmutnit a někdy i naštvat. Např. i moje mamaka, ač má kluky ráda si myslí, že v dnešní doběmít tři děti je víc jak dost a kdo jich má víc, nemá zdravý rozum. Tak nějak smýšlejí i manželovi sourozenci. Já osobně si někdy myslím, že skutečně nepatříme do tohoto světa. Neprožili jsme zklamání, když se nám narodil třetí kluk (což pro většinu maminek je téměř katastrofa), nestěžujeme si neustále na nedostatek peněz a děti vedeme ke skromnosti, lásce a tolerantnosti. Tím jsme ale absolutně out. Já sama nemám ale pocit, že by našim klukům někdy vadilo, že mají kola nebo lyže z bazaru, že nenosí značkové oblečení a že nebyli u moře. Možná že jsou ještě malí (7,5 - 6 - 1), ale jsem přesvědčena že jim nikdy nebude na škodu se umět podělit s druhým, nemít hned a všechno co si člověk přeje. A taky si myslím že jsou s námi šťastní, že cítí jak je máme rádi a oni zase mají rádi nás. A to mi dává jistotu že právě tohle je pro mne to správné naplnění života. M.