co mám vlastně doma?

hm, tak nevím, mám dva kluky, starší se od malinka zajímal o všechno příodní, vesmír, z nudy jsme ho dali na angličtinu, aby nečetl, protože mu byly 4 a chtěl se učit číst, efekt byl v tom, že nejenže četl, ale k tomu ještě zvládl docela solidní slovní zásobu v angličtině, do školy šel s tím, že uměl přečíst cokoliv, ale ještě nečetl delší texty, taky proč, když na to má maminku. Počítání ho bavilo vždycky, je to ještě i ve druhé třídě nejoblíbenější předmět, v aktovce nosí pouzdro, sešit nebo učebnici jenom kdž je úloha, dál si nosí svačinu, peněženku, autíčka a blok na malování. Zvládá hraní na harmoniku a výtvarku, pochopitelně pokračuje v angličtině a bez sportu aspoň 2x za týden by se s ním nedalo vydržet. Z lega staví s návodem i bez návodu, má ohromnou fantazii a představivost. Vydrží od malinka u čehokoiv mnohem dýl než ostatní stejně staří kamarádi. Ale nedá se s ním občas domluvit, protože autority nebee, on vlastně má jenom pár autorit a i ty občas testuje, jestli ještě pořád zůstávají. naštěstí miluje paní učitelku, zatím.
Mladšímu bude v dubnu 6, normálně čte, pochopitelně i on chodí do angličtiny, zatím hraje na flétnu a jeho snem jsou housle. Dá se s ním domluvit o něco snadněji než se starším, ale asi je to jenom nižším věkem, zato nesmíme číst pohádky, těch se bojí a obrečí všechno
ani jeden nezaváže boty, do skoro 6 let byl nepřekonatelný problém s knoflíkama, rukavice jsou za trest a punčocháče obouvá maminka... oba věčně leží v encyklopediích a stejně starý kamarády postupně opouští, protože je nebaví stejný věci a stejný způsob zábavy a hry, starší ještě moc neznají, tak jsou hodně spolu, v tomto ohledu asi nemít jeden druhýho, bylo by to špatný.
ale stejně si myslím, že umí přesně to, co jim předložím, když jim budu dávat jenom říkanky nebo je posadím k televizi, tak nebudou nic umět, když se jim věnuju, umí. A umí víc než já, protože oni si pamatují, co jim kdo řekne, přečte, ukáže, já rozhodně ne, protože nesmysly si pamatovat nemusím