Re: Opravdu nadaných dětí není plné gymnázium (každé)

Tinas, já neříkám, že to je lehký... Zrovna náš syn je dítě s nadprůměrnou inteligencí a takovou poruchou řeči a porozumění mluvenýmu slovu, že není jistý, zda bude moct zůstat na základce. Já mám teda za cíl, aby co nejvíc zapadnul mezi děti, protože jsem přesvědčená, že pro jeho život je důležitější empatie a vztahy, než cokoli jinýho. A i když mám právě tenhle cíl, tak vyčnívá každou chvíli (dnes např. si sám vybral, že bude dělat hodiny (čtvrt, půl, třičtvrtě, celá) a po pár minutách si vzpomněl, že radši bude vyrábět z roličky od toaleťáku a povázku dynamit, tak bouchal do stolu a křičel :-() (A to má asistentku, která je fakt dobrá a sama má postižený dítko i patřičný vzdělání a ještě navíc stejnej žebříček hodnot jako já. Víc už si nemůžu přát.) Naštěstí tyhle výpadky syn nikdy neadresuje dětem, k těm se naopak chová hezky, tak jsem ráda aspoň za to.

Ale abych někomu říkala, že umí/zvládá něco, co neumí a vystavila ho tak vědomě úkolům, který nemlže zvládnout, to bych neudělala. Kupa náročných věcí čeká každý dítě v první třídě, tak proč to dřít až na dřeň :-(