No spíš nad NEuvažováním, ne?

Tak k tomu bych se tedy připojila: Jako by autorka buď vůbec nepřemýšlela, nebo hoooodne zjednodušeně a ne moc zodpovědně. Už jenom to, že postaví manžela před hotovou věc - jako by rozhodnutí vzít k sobě dítě z jiné (naví "problémové") rodiny bylo jen tak něco, jako otázka zda koupit rohlíky či chleba... Připomíná mi to přístup malých dětí, když mermomocí chtějí zvířátko - ale vůbec jim nedochází, co vše to obnáší, práce, zodpovědnost, prostě všechno!

Asi se autorka k tomu zodpovědnému přístupu mezitím už dopracovala (? - a v tom případě obdivuji její (a doufám že tentokrát i manželovo!) rozhodnutí pečovat o dítě z děcáku a přeji hodně zdaru!

Přičemž obecně si myslím, že je vždy nejlepší pokusit se pomáhat přímo rodinám, když (resp. NEŽ) se dostanou do problémů - aby neeskalovala beznaděj, násilí, zanedbávání... atd. a aby k nějakému odebírání dětí nemuselo vůbec docházet. Ale vím, že někdy to opravdu jinak nejde a dětem je pak líp jinde. Pak je úžasné, když se dostanou do náhradní rodiny a mají šanci poznat, jak to taky může fungovat...