znám to, proste šok ze zodpovednosti za nekoho jineho

Vsem milym maminkam hledajicim racionalni duvody pocitu autorky bych jen sdelila svuj pribeh
(podotykam, ze verim, ze jsou maminky, ktere okamzite po porodu maji ten pravy cit a vztah k diteti)
- tehotenstvi pohoda, porod taky, ale pak cisar (nekdo i tomu pripisuje jiny poporodni vztah k diteti), ale pohoda, hojeni, ale pak doma pri peci krom vycerpani jsem mela taky pocity vzteku, jakoby starsi sestry, ktera se "musi" starat o nekoho dalsiho krom sebe - moje vysvetleni je: prilis dlouho - 32 - let jsme si zvykly zit jen za sebe a pro sebe. Mam pocit, ze nase maminky, ktere mely deti nejpozdeji do 20, to tak proste braly a ani nepoznaly, ze by mohly jeste zazit nejaky jiny dalsi zazitky krom středni školy atp.
A za druhe, mela jsem a doposud mam neskonaly strach o dite, jsem prilis uzkostliva, kdybych to dite mela ve 20 letech, asi bych dost veci neresila. Cili i toto mi pridavalo na stresu.

Pak asi po mesici prislo teprve to prave materske.

A ja doted (syn 2,5 roku) byla max 2 na kafi se znamym) a predstava, ze od zari zacnu pracovat a milacek pujde do jinych rukou a pak od listopadu do skolky, me desi.
Cili chce to cas, je to snad prirozene.