Re: Česká čeština

Sice nejsem jazykovědec, ale češtinu a angličtinu mám moc rád, němčinu rád nemám a všechny tyto jazyky jsem se učil. Čechy obvykle velmi mate fakt, že v angličtině se liší výslovnost stejných písmen tištěných podle toho v jakém slově a na jakém místě slova jsou, a to naprosto nepravidelně. Třeba door se vysloví dór ale look se vysloví luk. Příčina je však zřejmá, Anglie byla několik set let pod cizí nadvládou. Psaná podoba angličtiny zůstala archaická, protože knihy a školy nebyly k dispozici, okupanti angličtinu nepodporovali. Obyvatelstvo ale anglicky mluvilo a mluvený jazyk se vyvíjel. Když se z okupace vymanili, zůstala mluvená podoba modernější, než psaná. Navíc byly vlivy dalších jazyků, takže moderní angličtina je směs původní angličtiny, latiny, germánštiny, francouzštiny a řečtiny. A v každé z těchto řečí jsou jiná pravidla výslovnosti, odtud ta nepravidelnost. Když někoho učím anglicky, tohle mu vysvětlím a dodám, že to není nijak rozdílné od češtiny, kde nám nedělá potíž u každého slova znát dvě podoby - spisovnou a hovorovou, tak jako v angličtině psanou a vyslovenou. Příčina je i v češtině stejná, dlouho jsme žili pod cizí nadvládou. Mluvená řeč se vyvíjela, spisovná méně. Proto se hovorová řeč liší od spisovné. Bylo by nesmyslné ale hovorovou řeč odsoudit jako špatnou a nežádoucí. V hovoru se tak mluví proto, že se tak naše řeč vyvinula a je citově mnohem bohatší, má jemnější rozlišovací schopnosti a její nucená náhrada spisovnou formou by přinesla ochuzení. Spisovná čeština pak je pro oficiální příležitosti a tady její použití přináší mimo jiné také informaci, že se o oficiální příležitost jedná. Nebylo by správné odsoudit něco, co sdělovanou informaci obohacuje, odsouzeníhodné je ochuzování informačního obsahu. Když někdo napíše, že nesnáší hovorovej jazyk, pak spíš nesnáší pražáky, je teda fakt, že se praština v médijích vobjevuje nejčastějc, to je dané hlavně tím, že sídla většiny médií jsou v Praze a kdo sem přijede, brzy také mluví stejně. Ale když Pražák přinde do Plzně nebo žije na Moravě, začne chodit do holiče, přizpůsobí se místní podobě jazyka. To všechno je naše jazykové bohatství a buďme rádi, že je čeština se všemi nářečími a variantami tak krásná.
Naprosto odsouzeníhodné je něco jiného, a to je jazykové lajdáctví, které je naneštěstí čím dál častější. Je jakoby přímo nařízené, jednou v minulém zaměstnání náhodou seděl u vedlejšího stolu můj rakouský šéf a zuřil, když mě po očku pozoroval, jak píšu mail zákazníkovi. Proč se zdržuji opravami překlepů a slovosledu, já jsem se mu snažil vysvětlit, že by zákazník špatně hodnotil překlepy a nesprávný slovosled i strukturu vět. Ne, na to se nikdo nekouká, piš to a neopravuj! Takže, se vidá často mocto že, nkdo po soba ni cnečteja ko, kdyby jim to rozkázázali .
Přeju všem krásné vánice a krásnej celej život!